Otokar Fischer Book order

Francois Villon je legendou. Jako řada jiných básníků vedl nadmíru bouřlivý život, který mu vynesl až odsouzení k smrti oběšením za vraždu. Rozsudek jej podnítil k sepsání Závěti, ale později byl zmírněn na desetileté vyhnanství z hlavního města. Villon opouští Paříž na počátku ledna 1463 ve svých jednatřiceti letech a poté o něm historie ztrácí veškeré stopy. Kde strávil druhou polovinu svého života? Jak vysokého věku se dožil? A přestal se snad poté věnovat poezii? Kdoví. Faktem zůstává, že roku 14889 kdy by mu bylo 59 let vyšlo jeho dílo knižně a okamžitě se setkalo s obrovským úspěchem, do roku 1533 se dočkalo dvou desítek různých vydání. Po autorovi se ale (metaforicky určitě a doslova možná) slehla zem. Francois Villon značí určitý zlom ve francouzské literatuře a mnohem více než ke středověkým básníkům je řazen po bok autorů moderních koneckonců je nazýván prvním z tzv. prokletých básníků. Na české čtenáře dýchne živým jazykem v kongeniálním překladu Otokara Fishera.

« À vous de cœur » André Spire et Otokar Fischer 1922–1938 (ed. Marie-Odile Thirouin, edice Depozitář, řada Dokumenty, PNP) ​Curieuse est l’histoire de cette amitié entre deux poètes que tout semble séparer : la distance géographique (l’un est le plus souvent à Paris, l’autre à Prague), l’engagement (sioniste pour l’un, patriote tchèque pour l’autre), la conception de la poésie (l’un est adepte du vers libre, l’autre attaché à la prosodie classique du vers rimé). Et pourtant, André Spire (1868–1966) et Otokar Fischer (1883–1938) développent au fil de seize années d’échanges épistolaires une relation quasi fraternelle. Leurs différences, au lieu de les éloigner l’un de l’autre, entrent en dialogue et nourrissent un débat amical sur ce qui leur tient le plus à cœur : la place de la judéité dans leur vie et leur identité, leur engagement social et politique dans la cité, leur expérience de créateur et de traducteur. Voici mis en lumière, à travers ces lettres chaleureuses, un pan oublié des relations franco-tchèques de l’entre-deux-guerres.André Spire et Otokar Fischer

Je pozoruhodný příběh tohoto přátelství dvou básníků, které jako by všechno rozdělovalo: zeměpisná vzdálenost (jeden se nejčastěji nachází v Paříži, ten druhý v Praze), jejich společenská angažovanost (jeden je sionista, druhý český patriot) i pojetí poezie. A přesto si André Spire (1868–1966) a Otokar Fischer (1883–1938) v průběhu svého šestnáctiletého dopisování vypěstovali takřka bratrský vztah. A tak prostřednictvím těchto srdečných dopisů vychází na světlo zapomenutý kus historie česko-francouzských vztahů v období mezi válkami. Vydáno v kartonovém pouzdru spolu s francouzskou verzí "À vous de coeur..."

Druhý svazek studií a kritik proslulého českého germanisty představuje práce goethovské, nietzschovské, wedekindovské, studie o ostatních literaturách, práce o překladech, studie komparativní, studie o otázkách formy a literární publicistiku. Pro přítomný výbor editor vybral 165 studií a seřadil je do sedmi oddílů ve dvou svazcích. Druhý svazek obnáší výše uvedené studie z německé literatury a dále studie o ostatních literaturách, komparativní články o překladech, v nichž se autor věnuje dílům Marlowovým, Shakespearovým, Strindbergovým. Několik studií zkoumá vzájemné vztahy mezi literárními látkami anglickými a francouzskými, německými, českými. Předposlední oddíl se zabývá otázkami formy, specifikou volného verše a rýmu v české poezii. Závěrečný oddíl představuje literární publicistiku, v níž jsou zařazeny vzpomínky, biografické stati, osobně laděné články.

Nejvýznamnější představitel české germanistiky v období před druhou světovou válkou Otokar Fischer (1883-1938) se rovněž podstatně zapsal do dějin literárněvědné bohemistiky a oboru propojujícího zájmy obou filologií, germanobohemistiky, výraznou pozornost věnoval otázkám teatrologickým. Během pětatřicetileté odborné kariéry zveřejnil bezmála tři tisíce příspěvků ve vědeckých publikacích, sbornících, časopisech i v denním tisku, psaných kromě češtiny též v němčině a francouzštině. Pro přítomný výbor jich editor vybral 165 a seřadil je do sedmi oddílů ve dvou svazcích. Sv. 1: 1. Problémové studie soustřeďují obecně koncipované texty o problematice tvorby a jejích nevysvětlitelných či intuitivních momentech, stati o dramatu a dramaturgii, o historii a metodologii literární kritiky, o nových literárněvědných směrech třicátých let 20. století nebo o podstatě literárního překladu; 2. Práce bohemistické představují ve třiceti statích českou literaturu od Máchy po Mahena, se zvláštními důrazy na dílo J. Vrchlického, O. Březiny, A. Sovy, O. Theera, F. X. Šaldy a K. Čapka; 3. Studie s tematikou česko-německou ukazují roli českého živlu v Goethově díle, básníkovu inspiraci pro Čelakovského a Erbena nebo seznamují s předlohami Kollárovy Slávy dcery, s relacemi mezi K. H. Máchou a A. Klarem či F. Hebbelem a českým národem.

V osmém svazku edice Skrytá moderna se zaměřujeme na opomíjený Almanach na rok 1914 (1913), významné skupinové vystoupení předválečné avantgardy. Přípravy na almanach zahrnovaly organizaci skupinových čtení a diskuse, které navazovaly na generální polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku se počítalo se spoluprací absentujících autorů, avšak události první světové války, jako odvod některých účastníků na frontu nebo úmrtí jiných, znemožnily pokračování. Příspěvky almanachu, i když umělecky nevyvážené, manifestují přihlášení k dynamicky se proměňujícímu životu civilizace. V poezii se uplatňuje volný verš (K. Čapek) a v próze synchronní polyperspektivnost, inspirovaná kubismem (J. Čapek). Autoři, ovlivněni vitalismem a futurismem, se odvracejí od symbolistně-dekadentní generace a hlásí se k životu „tady a teď“, přičemž oceňují inovativní přístupy v umění více než dokonalou formu textu. Almanach zdůrazňuje umělecký syntetismus a propojení s dalšími uměleckými obory, čímž se stává důležitým mezníkem v české literatuře, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy. Publikace vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.

Slavná úvaha o apollinském a dionýském principu v umění představuje klíčové myšlenky významného myslitele 19. století, Friedricha Nietzscheho. V 24 letech se stal profesorem řeckého jazyka a literatury na univerzitě v Basileji a byl považován za nadaného filologa. Jeho myšlení bylo zásadně ovlivněno Schopenhauerovým dílem „Svět jako vůle a představa“. V Nietzscheho knižní prvotině Zrození tragédie z ducha hudby se setkávají filologické a filosofické vlivy spolu s jeho obdivem k Richardu Wagnerovi. Nietzsche tvrdí, že lidský život, inspirovaný Schopenhauerovou metafyzikou, je ohrožen bolestí, úzkostí a beznadějí. Umění je tím, co lidem pomáhá snášet jejich osud. V antickém Řecku nachází Nietzsche dva základní umělecké principy: apollinský, který tragickou skutečnost zkrášluje a harmonizuje, a dionýský, vyjadřující nespoutanost a opojení, v němž se mísí hrůza, bolest a vzdor. Tyto principy zkoumá v řecké filosofii, umění a soudobé kultuře. Nietzscheho kulturně filosofická studie, poprvé vydaná v roce 1872, zůstává inspirativním čtením pro studenty filosofie a uměleckých směrů i pro všechny, kdo se zajímají o kulturu.

Básnická tvorba Otokara Fischera zahrnuje jedenáct sbírek vzniklých během tří desetiletí minulého století. Do básnických knih se promítají nejen motivy osobní či intimní, Fischer v nich v mnohovrstevné škále zrcadlí i náměty a problémy vědecké, básníkova individualita je ale až na výjimky přetváří opět v téma subjektivní. Ať už se Fischer vyjadřuje lapidárně břitkým tónem, obléká své pocity a myšlenky do písňové formy, čerpá ze svého rozkročení mezi klasicismem a romantismem či odkazuje ke svým literárním vzorům, přátelům a blížencům, vždy zůstává nezakotveným poutníkem na cestě plné překážek, křižovatek a peřejí.

Osobní korespondence německého spisovatele je věnována otázkám československé kultury a politiky 20. a 30. let 20. století.

A parallel-text edition of the poems of Baudelaire with a new translation which restores once banned poems to their original places and reveals the full richness and variety of the collection.