Lidia Maksymowicz Books

A moving memoir and testimony to the power of love from Lidia Maksymowicz, an Auschwitz survivor. With an introduction by His Holiness Pope Francis.

NIE PŁAKAŁA, GDY TATUOWANO JEJ NUMER NIE KRZYCZAŁA, GDY PRZYCHODZIŁ PO NIĄ MENGELE NIE PODDAŁA SIĘ Lidia ma trzy latka, gdy trafia do Auschwitz. Ukrywa się pod pryczą przed wzrokiem doktora Mengele. Nie zawsze skutecznie. Eksperymenty pamięta do dziś. Po wojnie trafia do nowej rodziny – biologiczną zabrała wojna. Wiele lat później okaże się, że matka jednak żyje – mieszka w dalekiej Rosji i nigdy nie przestała szukać swojej córki. Lidia Maksymowicz była jedną z półtora miliona osób, które przeszły przez Auschwitz. Jedną z siedmiu tysięcy, które doczekały wyzwolenia obozu. Numerem wytatuowanym na ręku. Długo zaklejała go plastrem. Żeby ludzie nie pytali. Żeby nie musiała tłumaczyć. Ale numeru nie usunęła – by dziś opowiadać o piekle, które przeżyła, o utraconym dzieciństwie i najmroczniejszym sprawdzianie z człowieczeństwa. Ponad 70 lat później wyblakły już numer całuje papież Franciszek. 70072. Symbol zwycięstwa nad nienawiścią. Powyższy opis pochodzi od wydawcy.

Lidia Maksymowicz ist drei Jahre alt, als sie mit ihrer Mutter in das Konzentrationslager Auschwitz-Birkenau deportiert wird. Dreizehn Monate lang überlebt sie in dieser Hölle, getrennt von ihrer Mutter, in der Kinderbaracke. Sie ist eines der kleinen »Versuchskaninchen« von Dr. Josef Mengele, der seine lebensbedrohlichen »Experimente« an ihr durchführt. Lidia sieht, wie die anderen Kindern nach und nach sterben, an den Folgen der Experimente, am Hunger. Sie selbst ist eine der Wenigen, die überlebt – auch durch die Liebe ihrer Mutter, die sich in lebensgefährlichen Momenten in ihre Baracke schleicht, ihr etwas Gemüse oder Brot zusteckt, sie in den Arm nimmt und ihr einbläut, vor den SS-Männern keine Emotionen zu zeigen, um nicht ihren Zorn auf sich zu ziehen. Nach quälenden 13 Monaten ist der Krieg zu Ende. Doch nach der Befreiung findet Lidia ihre Mutter in Auschwitz nicht. Man erzählt ihr, dass sie tot sei. Doch Lidia hört nicht auf zu glauben, dass ihre Mutter am Leben ist und nach ihr sucht. Und tatsächlich gleicht es einem Wunder, dass Lidia sie eines Tages wiederfindet... Lidia Maksymowicz hat beschlossen, ihr Leben dem Erzählen ihrer Geschichte und dem Schreiben zu widmen. Denn es kann sich alles wiederholen. »Wir sind wieder dabei, Worte des Hasses, der Spaltung, der Abschottung zuzulassen. Wenn ich sie aus dem Munde von Politikern höre, verschlägt es mir den Atem. Hier, in meinem Europa, zu Hause, immer noch diese schrecklichen Worte. Gerade jetzt, in Momenten wie diesen, kann die Dunkelheit wieder über uns hereinbrechen.« Ausstattung: mit Bildteil

Lidii Maksymowicz byly tři roky, když se spolu se svojí matkou dostala do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. A třináct měsíců v tom pekle přežila, zavřená v dětském baráku jako jeden z „pokusných králíků“ doktora Josefa Mengeleho. Lidiina matka, katolička, se už na začátku války připojila k běloruskému odboji: byla mladou ženou s malou dcerkou a rozhodla se, že se bude skrývat a bojovat proti nacistickým zvěrstvům. Běloruské lesy jsou posledním světlým bodem, na který se Lidie pamatuje, než nastala osvětimská tma. Z tábora se dostane v lednu roku 1945 po osvobození ruku v ruce se ženou, která není její matkou: je to bezdětná Polka, která se rozhodne osvojit si jednu z osiřelých holčiček, které zůstaly samy v táboře posetém mrtvolami. Lidia vyrůstá s ní, ale na svoji pravou matku nezapomíná. Nepřestává věřit, že je naživu, a hledá ji. A v příběhu, který připomíná zázrak, ji také najde. Z tábora si Lidia pamatuje mlčení: se zaťatými zuby, ve snaze přežít, bez možnosti dovolit si sebemenší projev citů. Teď však znovu našla svůj hlas a rozhodla se, že svůj život věnuje provolávání kréda „už nikdy víc“. Protože historie se může opakovat.

Medzinárodný bestseller č. 1 s predslovom Jeho Svätosti pápeža Františka, ktorý sa v roku 2021 dostal na titulné strany novín, keď pobozkal Lidiino identifikačné tetovanie z Osvienčimu. Nezabudnuteľný, dojímavý skutočný príbeh malého dievčatka, ktoré prežilo osvienčimského „anjela smrti“, doktora Mengeleho. Lidia mala len triroky, keď prišla do Auschwitz-Birkenau so svojou matkou, členkou partizánskeho odboja z Bieloruska. Zmätené dievčatko si vybral doktor Josef Mengele na svoje sadistické experimenty a poslal ho do neslávne známeho detského bloku, kde bol každý deň bojom o prežitie. Počas osemnástich mesiacov pekla bola viackrát blízko smrti. Silu jej dodávala matka, ktorá riskovala svoj život, aby Lidiu navštívila. Ale keď bol tábor oslobodený, jej matka bola preč, považovaná za mŕtvu. Lidiu, ktorá už bola hlboko traumatizovaná, si adoptovala istá Poľka. V roku 1962 však zistila, že jej biologickí rodičia stále žijú v ZSSR, a Lidia stála pred strastiplnou voľbou... Lidiin neobyčajný príbeh sa dotkol sŕdc na celom svete a jej poslaním je podať svedectvo o holokauste, aby sa na pravdu nikdy nezabudlo. Toto je silné a v konečnom dôsledku nádejné rozprávanie pozoruhodnej ženy, ktorá odmieta nenávidieť tých, ktorí jej ublížili. Hovorí: „Nenávisť prináša len ďalšiu nenávisť. Na druhej strane, láska má moc vykúpiť.