Yosef Hayim Yerushalmi Books

The deeply personal reflections of a giant of Jewish history. Scholar Yosef Hayim Yerushalmi (1932–2009) possessed a stunning range of erudition in all eras of Jewish history, as well as in world history, classical literature, and European culture. What Yerushalmi also brought to his craft was a brilliant literary style, honed by his own voracious reading from early youth and his formative undergraduate studies. This series of interviews paints a revealing portrait of this giant of history, bringing together exceptional material on Yerushalmi’s personal and intellectual journeys that not only attests to the astonishing breakthrough of the issues of Jewish history into “general history,” but also offers profound insight into being Jewish in today's world.   

Discusses the troubling and possibly irreconcilable split between Jewish memory and Jewish historiography.

'Pierwszy nakaz każdego Żyda zawiera się w biblijnym „pamiętaj”, zachor. Powtarzany jest w codziennych modlitwach oraz w czasie święta Pesach. Judaizm, jak pokazuje Yosef Hayim Yerushalmi (1932–2009), nowojorski historyk sefardyjskich Żydów, przez wieki był i jest zaabsorbowany rozważaniami nad znaczeniem wydarzeń sprzed tysiącleci. Jednocześnie, co brzmi jak paradoks, przez stulecia pośród Żydów historiografia odgrywała minimalną rolę. Strażnikami pamięci nie byli historycy. Byli nimi rabini, religijni uczeni. Po dziś dzień nakaz pamiętania jest traktowany jako religijny i narodowy obowiązek. Pamięć potrzebuje mitu i ten mit tworzyły kolejne pokolenia rabinów i uczonych w Piśmie. Dzisiaj oczekujemy mitu ukazującego sens Zagłady. Ostatnie dziesiątki lat przyniosły rozwój historii pisanej przez Żydów, a ta – jak pisze autor – „stała się tym, czym nigdy nie była wcześniej – wiarą zdruzgotanego narodu”. Yerushalmi historyk ukazuje znaczenia szczególnej żydowskiej pamięci, która spaja lud od tysiącleci. Paweł Śpiewak

Von den Festen Pessach, Chanukka oder Purim bis hin zum Gedenken an die großen Wellen der Vernichtung: Das Judentum ist geprägt von der Erinnerung. So bildet der biblische Imperativ »Sachor: Erinnere Dich!« die Grundlage für die gemeinsame Identität und das Überleben der Juden als Gemeinschaft. Umso erstaunlicher ist, dass sich im Gegensatz zu vielen anderen zeitgenössischen Kulturen in der jüdischen Tradition seit der Zerstörung des Tempels und dem Beginn der Diaspora bis zur Moderne praktisch kaum eine Geschichtsschreibung findet. In seiner wegweisenden Untersuchung geht Yosef Hayim Yerushalmi dem Paradox einer Geschichtsbetrachtung nach, die nicht auf die Vergangenheit ausgerichtet ist, und beleuchtet das Konkurrenzverhältnis von exakter, wissenschaftlicher Historiografie und identitätsstiftender, lebendiger Tradition. Dahinter steht die fundamentale Frage nach dem richtigen Gebrauch der Geschichte, der den Zusammenhalt der Gesellschaft ebenso betrifft wie die umkämpfte Erinnerung an den Holocaust.

Autor nabízí nový pohled na nejkontroverznější a nejzáhadnější práci Sigmunda Freuda, jedinou z jeho knih s židovskou tematikou: Muž Mojžíš a monoteistické náboženství. Je Freudův výklad, že Mojžíš byl Egypťan, koncept monoteismu přejal z egyptských představ a byl Židy zabit poté, co jim monoteismus představil, opravdu psychologickým dokumentem Freudova nevyřešeného vztahu k vlastní židovské identitě? Yerushalmi naproti tomu za použití historické a filologické analýzy knihu představuje jako Freudův pokus pod stínem nacismu odkrýt, proč jsou Židé takoví, jací jsou, a dochází k velmi zajímavému přehodnocení pocitů, jež Freud choval vůči antisemitismu a nežidovskému světu, a především hloubky a intenzity Freudovy identity coby „bezbožného Žida“.