Miroslav Irra Books

Protivzdušná obrana Československa v závěrečném období studené války. Publikace uzavírá trilogii pojednávající o budování československé protivzdušné obrany. Třetí závěrečná část popisuje situaci od roku 1980. Změny v organizaci a ve výzbroji stíhacího letectva, radiotechnických a protileteckých raketových jednotek. Podrobně popisuje zásahy proti narušitelům zvenčí a proti vlastním občanům snažícím se dostat vzdušnou cestou na západ. Nechybí jednotky zařazené do protivzdušné obrany a jejich výzbroj v uvedeném období a popis jejího tehdejšího potencionálního protivníka jeho organizaci a vybavení. A4, pevná vazba, 104 stran, barevné bokorysy, stovky fotografií

Proudový stíhací letoun sovětské konstrukční kanceláře Mikojan-Gurjevič, MiG-19, je bezesporu významnou veličinou v historii československého a českého letectva, i přesto, že počtem dodaných strojů zaujímá mezi proudovými stíhacími letouny čs. letectva až třetí příčku, za bezkonkurenčně nejpočetnější „patnáctkou“ a druhou v pořadí „jednadvacítkou“. Jeho význam spočívá především ve skutečnosti, že jeho zavedením do služby bývalé Československo vkročilo do pomyslného klubu států, jejichž vojenské letectvo vlastní a provozuje nadzvukové proudové letouny. I když jeho služba ve srovnání s předchůdcem MiG-15 i následovníkem MiG-21 byla výrazně kratší, jistě stojí za připomenutí, verzí. Závěr tvoří podrobná statistika a bar. foto detailů stroje.

“Zvolenský” stíhací letecký pluk, s bohatou historií spojenou s východní frontou, byl v socialistickém Československu prestižním útvarem, jehož služby byly snem mnoha stíhačů. Hláška z divadla Járy Cimrmana, “V Budějovicích by chtěl žít každý,” platila pro tehdejší piloty. Pluk byl vždy jedním z prvních, kdo přecházel na novou leteckou techniku. 70. výročí jeho vzniku je příležitostí k připomenutí jeho historie, osob, které v něm sloužily, a techniky, s níž pluk vedl bojovou činnost během války a prováděl letecký výcvik v poválečném období. Od počátku 50. let zajišťoval bojovou pohotovost pro ochranu vzdušné hranice Československa v případě očekávaného světového konfliktu mezi mocenskými bloky. Méně zasvěcený čtenář se může ptát, proč “Příběh Jižní eskadrony”? Tato country píseň, neoficiální hymna pluku v období jeho rušení v roce 1994, reflektovala situaci, kdy z pluku nezbyl ani jeden muž. Přídomek “Jižní” má opodstatnění, neboť pluk během 50 let existence působil 42 let na jihu Čech, na letišti v Českých Budějovicích v katastru obce Planá.

Kniha popisuje rozběh výroby první verze MiG-21 F-13 a všechny další verze MiG-21 používané v Čs. letectvu. Je doplněna velkým množstvím fotografií, bokorysy všech verzí, obsahuje barevné kamufláže, výrobní serie, export.

Kniha navazuje na publikaci MiG-21 1.díl, která vyšla v minulém roce. Popisuje službu v československém a českém letectvu, soupis všech leteckých nehod, výzbroj jednotlivých verzí. Výkresy všech používaných verzí v našem letectvu. Znaky jednotek . Text česky/anglicky.

2.vydání již delší dobu vyprodané a velmi úspěšné publikace tentokrát v edici Aero. Publikace vyjde v celkem třech číslech Aera a to v čísle 92, 93 a 94. "Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Zhlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.

Druhé vydání již delší dobu vyprodané a velmi úspěšné publikace tentokrát v edici Aero. Publikace vyjde v celkem třech číslech Aera a to v čísle 92, 93 a 94. "Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28. V Aeru č. 95 vychází jako reedice poslední třetí část publikace „Síbl“ Siebel Si 204/Aero C-3 v československém letectvu Formát A4, 52 stran

Druhé vydání již delší dobu vyprodané a velmi úspěšné publikace tentokrát v edici Aero. Publikace vyjde v celkem třech číslech Aera a to v čísle 92, 93 a 94. "Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28. V Aeru č. 93 vychází jako reedice druhá část publikace „Síbl“ Siebel Si 204/Aero C-3 v československém letectvu Formát A4, 52 stran

Přepadový stíhací letoun MiG-17 byl zařazen do výzbroje čs. letectva v roce 1955 a sloužil až do roku 1970. Kniha popisuje jeho místo ve výstavbě letectva. Výcvik pilotů včetně výcviku v SSSR. Navazuje popis služby letounů, katastrofy i incidenty. Technický popis letounů včetně výzbroje je doplněn soupisem dodaných strojů všech verzí.Text česky…

MiG-23MF byl exportní verzí MiGu-23M, který byl dodáván sovětskému letectvu, verze MF byla určena pro státy Varšavské smlouvy. Je charakterizován jakožto lehký frontový stíhací letoun, určený k vybojování vzdušné nadvlády nad bojištěm a také k přepadovému stíhání při plnění úkolů PVOS, kromě toho je schopen provádět útoky na pozemní cíle. MiG-23M byl první sovětský stíhač schopný útoku na VC za hranicí vizuálního kontaktu i na pozadí země za všech povětrnostních podmínek. Podle mnoha odborníků byl nadřazen Phantomu II ve všech výkonových parametrech i v efektivitě výzbroje, což ovšem může být předmětem diskuse. Do výzbroje našeho letectva byly zařazeny v roce 1978. Kniha popisuje tento stroj, jeho výzbroj, přecvičení našich pilotů a službu těchto strojů až do jejich vyřazení. 128 stran, 360 -převážně barevných fotografií včetně detailů, 21 stran výkresů, barevné bokorysy.

Kniha navazuje na první díl a popisuje výzbroj letounů S/CS-199 její vývoj a použití. Další kapitola detailně shrnuje nehody u bojových a cvičných útvarů následuje používaný marking a kamufláže. Nechybí vzpomínky pilotů na tento stroj a jeho vlastnosti. V knize naleznete soupis všech letounů dle výrobních čísel a stručný popis služby. Součástí publikace jsou dále detailní výkresy a barevné bokorysy.

”Dřevěný zázrak”, v anglickém originále ”Wooden Wonder” - ano, pod touto přezdívkou se skrývá letoun anglické firmy De Havilland, známý pod bojovým jménem Mosquito, proslavený z let druhé světové války. Tento stroj patří bezesporu k leteckým legendám a sloužil od r. 1941 do konce války v různých rolích. Jeho vpravdě geniální konstrukce umožnila adaptaci draku pro širokou škálu bojového použití, od původně proponovaného poslání průzkumného letounu po noční stíhací, bombardovací, stíhací bombardovací, námořní útočný, výškový stíhací i cvičný stroj. Je pochopitelné, že tento stroj na kterém bojově létalo i několik našich pilotů ve Velké Británii zaujal velení československého letectva a nakonec se stal ve verzi FB.VI na několik poválečných let součásti výzbroje československého vojenského letectva. Publikace detailně popisuje tuto část historie slavného Mosquita.

Konverze německého stíhače Messerschmitt BF 109G v Československém vojenském letectvu. Po roce 1945 řešilo československé letectvo otázku své výzbroje. Po složitých úvahách a reálném zhodnocení situace, padlo rozhodnutí vyzbrojit stíhací letectvo letounem tuzemské výroby. Tak vznikla slavná Avia S-199 a její cvičná verze CS-199. Jednalo se o konverzi úspěšné německé stíhačky Messerschmitt BF 109G. 1. díl popisuje důvody vzniku této konstrukce, výrobu a zavádění do výzbroje. Kniha je doplněná barevnými bokorysy letounu a množstvím fotografií ze služby a zachovalého stroje z muzea VHÚ. Text česky/anglicky.

Úspěšný Petljakov Pe-2 byl jedním z nosných typů sovětského letectva v době 2. světové války. První úvahy o pořízení Petljakovů Pe-2 pro československé letectvo nalézáme v období Slovenského národního povstání v září 1944. Po skončení války byla zahájena obnova čs. vojenského letectva. Od května do podzimu roku 1945 probíhalo posuzování několika po sobě následujících návrhů na jeho budoucí organizační podobu, včetně začlenění čs. leteckých útvarů ze západní i východní fronty do jeho sestavy. Tento proces byl završen 2.1.1946 schválením konečné mírové organizace čs. letectva. V květnu 1946 bylo dodáno ze SSSR 32 letounů Pe-2FT pro čs. letectvo. Publikace popisuje podrobně výcvik osádek a službu tohoto letounu v našem letectvu.

”Dřevěný zázrak”, v anglickém originále ”Wooden Wonder” - ano, pod touto přezdívkou se skrývá letoun anglické firmy De Havilland, známý pod bojovým jménem Mosquito, proslavený z let druhé světové války. Tento stroj patří bezesporu k leteckým legendám a sloužil od r. 1941 do konce války v různých rolích. Jeho vpravdě geniální konstrukce umožnila adaptaci draku pro širokou škálu bojového použití, od původně proponovaného poslání průzkumného letounu po noční stíhací, bombardovací, stíhací bombardovací, námořní útočný, výškový stíhací i cvičný stroj. Je pochopitelné, že tento stroj na kterém bojově létalo i několik našich pilotů ve Velké Británii zaujal velení československého letectva a nakonec se stal ve verzi FB.VI na několik poválečných let součásti výzbroje československého vojenského letectva. Publikace detailně popisuje tuto část historie slavného Mosquita

Protivzdušná obrana Československa v letech 1962-1980 Publikace navazuje na 1. díl pojednávající o budování československé protivzdušné obrany do roku 1961. Popisuje nástup MiGu-21F-13 k našemu stíhacímu letectvu, rozšiřování radiotechnického vojska. Zachycuje situaci v roce 1968 a následnou normalizaci včetně jejího dopadu na personální obsazení funkcí. Podrobně popisuje zásahy proti narušitelům zvenčí a proti vlastním občanům snažícím se dostat vzdušnou cestou na západ. Nechybí jednotky zařazené do protivzdušné obrany a jejich výzbroj v uvedeném období a popis jejího tehdejšího potencionálního protivníka.

Po skončení války se množství letounů Junkers v různém stadiu devastace nacházelo roztroušeno po celé Evropě, včetně území obnovené Československé republiky. Využití části tohoto technického potenciálu se tedy přímo nabízelo, a v rámci výstavby poválečného čs. letectva se tak i stalo. Podívejme se tedy na osudy Junkersů ve službách našeho letectva po 2. světové válce.

První desetiletí poválečné výstavby čs. letectva je neodmyslitelně spjato s pokračovacím cvičným letounem Avia C-2, původně produktem německé firmy Arado Flugzeugwerke GmbH, zabývající se výrobou letadel, v kterémžto oboru se stala pojmem zejména v období II. světové války. Její letoun Arado Ar-96, který pod čs. označením C-2 nesl v období let 1945-1951 veškerou tíhu pokračovacího leteckého výcviku v Letecké vojenské akademii a Leteckém učilišti a poté ještě do poloviny padesátých let v Leteckém učilišti, byl skutečným fenoménem té doby v našem letectvu, obecně známým pod názvem „Arado“.

KOD JAKAB024 EAN 9788087350126 CENA 789,- Kč Miroslav IRRA V roce 1955 započal výcvik čs.posádek na sovětském bomb.letounu Il-28. Tím započala služba v čs. letectvu trvající 18 let. Kniha popisuje vývoj, organizaci jednotek vyzbrojených Il-28, výcvik včetně zahr. letců, letecké nehody, detailní tech.popis všech verzí. Závěr tvoří podrobná statistika a bar. foto detailů stroje.

Pojem „delfín“ má zřejmě většina populace naší země spojen s inteligentním kytovcem dobráckého vzezření, na první pohled budícího dojem veselého a věčně se smějícího tvora. Ne tak bývalí aktivní vojenští piloti i letečtí fandové, u nich tento pojem jednoznačně představuje cvičný proudový letoun Aero L-29 „Delfín“, jehož ladné a elegantní tvary skutečně evokují představu onoho populárního mořského savce. Tento letoun drží v našich podmínkách doslova neotřesitelný primát z hlediska počtu vyrobených strojů, do ukončení výroby v r. 1973 vzniklo celkem 3 665 letounů tohoto typu, což je v této kategorii letadel světový unikát.

Supermarine Spitfire, to je ve světě vojenského letectví skutečná legenda, která významným dílem přispěla ve II. světové válce k vítězství Spojenců nad Německem. Letoun se postupně dostal do výzbroje tří československých stíhacích perutí. Po skončení války, 13. srpna 1945 v 17 hodin přistál čs. stíhací wing s 54 Spitfiry L.F. Mk.IXE v Praze na letišti Ruzyně. Jejich počet byl do roku 1946 navýšen na celkem 76 kusů. Kniha popisuje podrobně přesun do ČSR a službu v našem letectvu do roku 1948, kdy byly vyřazeny z výzbroje a prodány.

Tato publikace navazuje na práci p. Kučery AERO č. 30. Popisuje službu v našem letectvu a ostatních letectvech, které se rozhodly zařadit Albatros do své výzbroje.

Proudový stíhací letoun MiG-15 od sovětské konstrukční kanceláře Mikojan – Gurjevič je legendou v oblasti vojenského letectví, která významně ovlivnila historii letectví nejen v našem regionu, ale i na celém světě. Navržen pro třetí světovou válku, byl nasazen především v lokálních konfliktech, přičemž nejznámější byla válka v Koreji, kde se poprvé zapojil do vzdušných bojů. Pilotován zkušenými sovětskými letci, byl rovnocenným soupeřem amerických stíhaček F-86 „Sabre“. Celkem bylo vyrobeno 17 564 strojů v různých verzích, z nichž 13 383 vzniklo v SSSR, 3 354 v Československu a 727 v Polsku, kromě neznámých počtů vyrobených v Číně. MiG-15 sloužil v letectvech zemí východního bloku a rozvojových zemí po celém světě. Jeho historie, včetně licenční výroby v Československu, je dobře zdokumentována. Méně známá je však jeho služba u čs. leteckých útvarů, která trvala téměř 32 let s více než 1200 nasazenými letouny. Délka jeho služby překonala jen typ MiG-21, avšak s nižším počtem strojů. Publikace o MiG-15, poprvé vydaná v roce 2006, se nyní vrací v aktualizované edici AERO.

Pokračování předchozích dvou dílů. Popisuje dodávky do Libye a výcvik v této zemi za účasti našich instruktorů. Službu v 80. letech po současnost. Rozmístění různých verzí strojů v našem letectvu. Připravujeme závěrečný 4.díl této řady.

Pojem „delfín“ má zřejmě většina populace naší země spojen s inteligentním kytovcem dobráckého vzezření, na první pohled budícího dojem veselého a věčně se smějícího tvora. Ne tak bývalí aktivní vojenští piloti i letečtí fandové, u nich tento pojem jednoznačně představuje cvičný proudový letoun Aero L-29 „Delfín“, jehož ladné a elegantní tvary skutečně evokují představu onoho populárního mořského savce. Tento letoun drží v našich podmínkách doslova neotřesitelný primát z hlediska počtu vyrobených strojů, do ukončení výroby v r. 1973 vzniklo celkem 3 665 letounů tohoto typu, což je v této kategorii letadel světový unikát. Publikace navazuje na AERO č.15 L-29 Delfín 1.díl

Letouny La-5 a La-7 jsou bezesporu jednou z leteckých legend druhé světové války. Čím byl pro západní spojence Spitfire a Mustang, pro Luftwaffe Messerschmitt Bf 109 nebo Focke Wulf Fw 190, tím byly pro letectvo Rudé armády lavočky. Českoslovenští letci dostali možnost vyzkoušet jejich kvality v boji v době SNP na podzim 1944, kdy na straně povstalecké 1. čs. armády na Slovensku působil 1. čs. samostatný slp. Ten oficiálně vznikl k 1.6.1944 v SSSR a jeho základem bylo 21 čs. letců, kteří přišli na východní frontu z Anglie V lednu 1945 byla v SSSR postavena 1. čs. smld, jejímž základem byl 1. čs. slp, dalšími útvary byly 2. čs. slp a 3. čs. bilp, složené převážně ze slovenských letců, kteří přešli k Rudé armádě. Tato divize se po válce stala 4. leteckou divizí obnoveného čs. letectva, jedinou u nás, u níž sloužily letouny Lavočkin. Publikace popisuje službu v československém letectvu.

Práce popisuje průběh služby sovětského stíhacího letounu MiG-21 F-13 v československém vojenském letectvu.

Ve 3. dílu se podíval autor na MiG-21MF trochu zblízka. Svým určením, vybavením i vnějším vzhledem je prakticky shodný s MiG-21M, který již byl v edici Aero popsán. Jde o exportní modifikaci verze MiG-21SM, obdobně MiG-21M („Izdělije 96A“) má být exportní modifikací MiGu-21S. „Emefka“ má výkonnější motor R-13F-300, sedačka je typ KM-1M. Původní výrobní označení je ”Izdělije 96F”. Jedinými výraznějšími vnějšími rozpoznávacími znaky je pouzdro periskopu pro výhled vzad na překrytu kabiny, a aerodynamické plůtky pod přisávacími dvířky, ovšem během služby byly tyto prvky při opravách montovány i na starší MiG-21M. Více o vybavení této verze naleznete v této publikaci

Čs. letectvo po válce evidovalo tři produkty firmy Heinkel – He 72, He 111 a He 219. He 72 byl v počtu přes deset kusů, zatímco He 111 a He 219 měly pouze několik exemplářů. Všechny He 72 byly majetkem čs. vojenské správy, avšak zapůjčeny aeroklubům, které je využívaly k vlekání větroňů, čímž si získaly popularitu. O letouny He 111 nebyl v prvních poválečných letech zájem, ale VLÚ Letňany iniciovalo jejich využití pro výzkumné a zkušební úkoly, včetně testování řízených leteckých střel a bombardovací výstroje. Dva stroje byly získány z Bulharska, třetí z válečné kořisti byl převzat po revizi v roce 1950. Tyto letouny byly využívány v letech 1948-49 k různým zkouškám, přičemž jeden byl upraven pro testování proudových motorů. V roce 1950 byl jeden He 111 přizpůsoben pro letecké snímkování a sloužil do roku 1957. Dva stroje byly také používány k vlekání terčů pro střelby stíhacích S-102 a oba byly zrušeny v letech 1953-54. MNO projevilo zájem o He 219 až v roce 1948 a zahájilo opravy dvou kusů. První byl zalétnut v roce 1950, avšak snahy o jejich využití byly neúspěšné a oba byly zrušeny na počátku roku 1953.

Publikace navazuje na AERO č.38 MiG-21F-13 1.díl. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výrobě a službě tohoto letounu v Československu.

Závěrečný 4.díl, publikace navazuje na AERO č.38,39 a 41 MiG-21F-13 1. - 3.díl. Tento díl se věnuje nasazení této verze letounu MiG-21 u jednotlivých pluků a pilotům létajícím na tomto stroji. Dále dokumentuje katastrofy a nehody stroje v našem letectvu. Číslo má větší rozsah-52stran.

Douglas DC-3 je nespornou legendou v oblasti letecké civilní, ale zejména vojenské dopravy. Dakotou se však stal až v průběhu své vojenské služby jaksi dodatečně a vlastně v naprostém rozporu s původním typovým označením. 2.díl publikace navazuje na historii popsanou v AERU č.52 a popisuje... číst celé

Od roku 1962 do roku 1968 proběhl u stíhacích pluků nástup prvních dvou generací jednadvacítek. Toto období je charakteristické u stíhacích pluků PVOS souběžnou službou úzce specializovaných verzí - denního frontového stíhacího MiG-21F-13, a přepadových verzí MiG-21PF a PFM, vybavených palubním radiolokátorem. Na přelomu 60. a 70. let nastupuje do služby specializovaná průzkumná verze MiG-21R. Publikace pokračuje popisem další verze v našem letectvu - MiG-21 M, víceúčelového stíhacího letounu, určeného k vedení vzdušného boje, přepadovému stíhání v systému PVOS a také k vedení útoků na pozemní cíle.

Závěrečný díl uzavírá popis bojových verzí MiGu-21 sloužících v našem letectvu. Poslední kusy byly dodány ve verzi MF v roce 1975. Tento díl se věnuje letecké heraldice a technickému zabezpečení provozu. Sérii publikací o MiGu-21 uzavře AERO věnující se cvičným verzím používáným v našem letectvu.

Československá bezlicenční kopie německého elementárního cvičného letounu Bücker Bü 131 „Jungman“, vyráběná po označením Aero C-4/104 a známá u nás pod přezdívkou „Bikr“, je jednou z legend období poválečné výstavby čs. vojenského letectva. Základům leteckého řemesla se na něm do léta 1951 vyučilo v LVA min. 300 pilotů – budoucích důstojníků, z nichž většina posílila kádr velitelského sboru čs. letectva v době jeho masivní výstavby v letech 1951-1953. Dlužno ovšem poznamenat, že mnozí byli po únoru 1948 shledáni politicky nevyhovujícími a vystaveni perzekucím od vyhození z armády po věznění po vykonstruovaných soudních procesech. Kromě toho sloužil u LU ve výcviku pilotů – podůstojníků, u cvičných letek a leteckých pluků, kde byl využíván k přezkušování pilotů, výcviku v létání podle přístrojů, nácviku akrobacie, kurýrním letům apod. Jeho kariéra ve vojenském letectvu sice trvala jen přibližně osm let, ale ti, kdož na něm začínali kariéru vojenského pilota, vzpomínají dodnes. I poté ještě poskytl mnoho krásných zážitků sportovním pilotů Svazarmu, kam byly po r. 1950 zbylé letouny předávány. Mnozí ještě dnes vzpomínají na polétání s „Bikrem“, na vítr šlehající do tváře jako ve slavných stíhačkách I. světové války. Mnozí další také dodnes litují, že si s ním již nestihli zalétat. Vzpomeňme proto službu „Bikra“, tohoto dvojplošného reliktu „zlaté éry letectví“ v čs. vojenském letectvu, i my.

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu.

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu.

Stíhací letoun Mikojan-Gurjevič MiG-17 v československém vojenském letectvu. 2.vydání velmi úspěšné knihy autora Miroslava Irry. Miroslav Irra ve svých dílech detailně popsal anabázi MiGů v československém letectvu Od MiG-15 až po MiG-23. Přepadový stíhací letoun MiG-17 byl zařazen do výzbroje čs. letectva v roce 1955 a sloužil až do roku 1970. Kniha popisuje jeho místo ve výstavbě letectva. Výcvik pilotů včetně výcviku v SSSR. Navazuje popis služby letounů, katastrofy i incidenty. Technický popis letounů včetně výzbroje je doplněn soupisem dodaných strojů všech verzí. Publikace je doplněna výkresem v měřítku

Aero č.99 navazuje na AERA č.94 a č.97 MiG-15bis v čs. vojenském letectvu 1. a 2.díl. Publikace popisuje akrobatické skupiny čs. letectva létající na strojích MiG-15bis. Označování letounů podle útvarů. Letecké nehody a soupis ztracených letounů. Vše doplněno množstvím fotografií.

Proudový stíhací letoun sovětské konstrukční kanceláře Mikojan-Gurjevič, MiG-19, je bezesporu významnou veličinou v historii československého a českého letectva, i přesto, že počtem dodaných strojů zaujímá mezi proudovými stíhacími letouny čs. letectva až třetí příčku, za bezkonkurenčně nejpočetnější „patnáctkou“ a druhou v pořadí „jednadvacítkou“. Jeho význam spočívá především ve skutečnosti, že jeho zavedením do služby bývalé Československo vkročilo do pomyslného klubu států, jejichž vojenské letectvo vlastní a provozuje nadzvukové proudové letouny. MiG-19 byl u našich pilotů velmi oblíbený mj. pro jeho vynikající stoupavost i když v porovnání s jeho následovníkem MiG-21 byla jeho služba kratší, jistě stojí za připomenutí,

První vojensko - letecké aktivity Československé republiky (dále ČSR) ve vztahu k oblasti jihovýchodního Středomoří jsou známy již z roku 1948, ovšem tehdy pouze v oblasti obchodní, zatím bez přímé účasti personálu čs. letectva v daném prostoru. Týkaly se československé pomoci nově vzniklému... číst celé

Publikace navazuje na AERO č.94 MiG-15bis v čs. vojenském letectvu 1. díl. Popis verze MiG-15bis, detailní soupis všech MiG-15bis dovezených ze SSSR a vyrobených v ČSR. Popis dalších verzí MiG-15bis – MiG-15bisT, MiG-15bisR a MiG-15bisSB. V závěru publikace přílohy, Výroba MiG-15bis celkem, Osnova bojové přípravy pilotů MiG-15bis, Letouny MiG-15bis čs. letectva zachované po vyřazení ze služby, Konec bisů 4. Letky 1.slp, Záchrana bisu č.3669, Záchrana bisu č.3841

Proudový stíhací letoun MiG-15bis sovětské konstrukční kanceláře Mikojan – Gurjevič navázal na původní MiG-15 v seriové výrobě v SSSR od roku 1949. Pro méně zasvěceného diváka by se oba letouny z vnějšího pohledu mohly zdát identické, ale MiG-15bis vykazoval jednak o něco vyšší výkony díky novému motoru Klimov VK-1, měl lepší výzbroj a další menší konstrukční změny. Čs. vojenské letectvo přecházelo na MiG-15bis, tehdy u nás oficiálně značený S-103, od roku 1953, kdy bylo ze SSSR dodáno 24 letounů a od r. 1954 po ukončení produkce MiGu-15/S-102 přebíralo dodávky letounů domácí licenční výroby. Ta skončila v r. 1958 a dala celkem 620 strojů, z nichž čs. letectvo převzalo 444. Je pozoruhodné, že MiG-15/S-102 měl stanovenu technickou životnost 10 let, takže tyto letouny, pokud nebyly přestavěny na MiG-15SB, zmizely od útvarů do r. 1964. MiG-15SB měl technickou životnost po úpravě prodlouženu na 13 let, takže do roku 1967 byl ze služby vyřazen i on. MiG-15bis, přestože po stránce draku se nijak výrazně nelišil od MiGu-15, vydržel ve službě až do jara 1983. Šlo o stroje z posledních licenčních serií roku 1958, takže sloužily necelých 25 let. Tato publikace navazuje na historii výroby a služby v čs. letectvu předchozí verze letounu MiG-15 popsané v předchozích publikacích serie Aero.

Další sešit edice Aero pokračuje v historii nasazení patnáctky v čs. letectvu. Po reorganizaci v r. 1958 se dostáváme do 60. let, kdy dochází k útlumu provozu původních patnáctek a nástupu nových nadzvukových letadel. V této době stále slouží stíhací bombardovací verze MiG-15SB, která vznikla přestavbou stíhacích letounů, a v menším počtu také MiG-15T pro vlek terčů. Čtenář se seznámí s experimentem, který měl zajistit zálohu pilotů pro případ konfliktu. Tento výcvik probíhal ve Svazarmu, kde byli piloti po přeškolení na MiG-15 a dalším výcviku u bojových útvarů zařazeni jako záložní piloti, kteří měli pravidelně cvičit. Praxe však ukázala, že tento záměr byl nereálný, zejména kvůli postavení těchto pilotů vůči profesionálním vojákům a omezeným možnostem profesního růstu. S rostoucí složitostí techniky by bylo udržení jejich vycvičenosti problematické. Dále je představen MiG-15 z technického hlediska, jeho výzbroj a způsob střeleckého výcviku pilotů. Obsahuje také soupis letounů dodaných ze SSSR a z domácí výroby, a zaměřuje se na úpravy na MiG-15SB a T, včetně vývoje raketové výzbroje a jejích technických charakteristik.

Další sešit edice Aero přináší závěrečnou pasáž historie nasazení klasické patnáctky v čs. letectvu. Čtenář se zde seznámí s akrobatickými skupinami čs. letectva na letounech S-102/MiG-15, zásadami pro provedení a umístění výsostných znaků a označování útvarové příslušnosti letounů v letech 1951 – 1957. Uveden je také přehled leteckých nehod po jednotlivých modifikacích – MiG-15, MiG-15SB a MiG-15T. Přílohy zahrnují osnovy letecké přípravy pro přeškolení v PVSL a u 7. lšp, seznamy pilotů S-102/MiG-15, kteří prošli výcvikem v PVSL, u 7. a 2. lšp, a personálu 22. sld přeškoleného v r. 1954. Rovněž jsou představeny seznamy pilotů MiG-15 a MiG-15SB stíhacích bombardovacích pluků v r. 1962, soupis letounů S-102 u 15. leteckého stíhacího sboru v březnu 1954, zjištěná označení útvarové příslušnosti konkrétních letounů dle výrobních čísel, a konečně seznam letounů dochovaných k různým účelům po vyřazení ze služby.

Historií československého vojenského letectva v poválečném období prošlo mnoho útvarů, ale pouze jeden se stal prvním československým leteckým plukem, vzniklým po událostech let 1938 a 1939, které vedly k rozbití předválečného Československa a konci jeho vojenského letectva. Dne 1.6.1944 byl ustanoven 1. československý samostatný stíhací letecký pluk, který jako první vstoupil na území Československa a zahájil boj s německými okupanty. Po válce, pod různými názvy, ale stále s pořadovým číslem 1, působil v čs. vojenském letectvu až do konce roku 1994, kdy byl zrušen jako nejdéle existující stíhací pluk. Byl jedním ze dvou čs. leteckých pluků nasazených v bojových operacích během II. světové války. K 70. výročí vzniku pluku byla v roce 2014 vydána publikace „Příběh Jižní eskadrony“, určená bývalým příslušníkům pluku a dalších útvarů. V roce 2024, díky nakladatelství Jakab Nevojice, vychází nové vydání této publikace, zkrácené o podrobnější personální a technické údaje. 80. výročí vzniku pluku je vhodnou příležitostí k připomenutí jeho bohaté historie, osob, které v něm sloužily, a letecké techniky, kterou pluk používal během války a v poválečném období k ochraně vzdušné hranice Československa. Vraťme se však do doby před 70. lety, kdy se začal psát tento příběh.

Avii S/CS-92 Me 262 v československém letectvu autora M.Irry. Publikace popisuje zkoušky, výrobu a nasazení německého proudového stíhače Messerschmitt Me 262 v československém letectvu po roce 1945. Publikace je doplněna unikátními dobovými fotografiemi, barevnými fotografiemi dochované Avie S-92, vzpomínkami letců, kteří na S-92 létali. Nechybí barevné bokorysy obou verzí.

Období let 1951 – 1961 je klíčové pro historii Zvolenského leteckého pluku, neboť představuje přechod na proudovou leteckou techniku a integraci pluku do 1. lsd/sld. V roce 1951 došlo k zásadním změnám, kdy probíhaly přípravy na hromadné přezbrojení letectva. Celá 3. ld byla určena k přeškolení pilotů, přičemž klíčovým předpokladem byla oddanost KSČ, lidově demokratickému zřízení a SSSR. Na letišti Mladá vzniklo „Výcvikové středisko určené k přeškolování na proudová letadla“, které se 1. června 1951 reorganizovalo na „Proudové výcvikové středisko letectva“. První letecký pluk se účastnil vojenské přehlídky v Praze 6. května 1951, která byla součástí oslav osvobození Československa. Přehlídka, ačkoliv byla velkolepá s více než 200 letouny, se konala za nepříznivého počasí, což ztížilo situaci. Po přehlídce se vybraný personál pluku přemístil do Mladé, kde začalo teoretické a praktické přeškolení na sovětské proudové letouny MiG-15. Dosavadní letouny S-199 byly přesunuty na plzeňské letiště Bory pro nově založený 18. lp. Přeškolení zahájil jako první 8. lp v květnu 1951, následován 5. lp a nově postaveným 11. lp, přičemž 1. lp začal přeškolení 23. července 1951. Tímto se oficiálně zahájila proudová éra.

Ve druhé polovině 50. let nastoupil v ČSR nový typ sovětské konstrukce, Iljušinův Il-14, ve své době nesporně stroj světové úrovně, který v našich podmínkách dodnes drží primát největšího u nás vyráběného letounu. Tato licenční výroba probíhala v pražské továrně Avia v letech 1955 až 1960 a dala vzniknout 203 letounům pro tuzemské provozovatele. Publikace podrobně popisuje službu v československém vojenském letectvu.

Kniha navazuje na 1. díl vydaný v roce 2008, popisuje licenční výrobu sovětského bitevního letadla v Československu, službu v československém letectvu a export do států východního bloku.

Jedním z výrazných typů, převzatých z výzbroje poražené Luftwaffe, byl víceúčelový letoun Fieseler Fi 156 německé firmy Gerhard Fieseler Werke GmbH se sídlem v Kasselu, jehož výroba byla od r. 1943 zavedena v tehdejší Továrně na letadla Beneš – Mráz v Chocni a jehož výroba pokračovala i po obnovení Československé republiky pod označením K-65 Čáp. Publikace ve dvou dílech popisuje službu v našem letectvu.

Letoun MiG-21 zaujímá v historii čs. letectva zajisté významné a neoddiskutovatelné místo. Jakožto typ sloužil v bývalém československém a poté i v českém letectvu necelých 43 let, ovšem služba jednotlivých verzí byla samozřejmě kratší. Jak první k nám přišel MiG-21F-13, jehož necelých 30 let služby bylo v době nedávné připomenuto čtyřmi čísly edice Aero nakl. Jakab. Následné verze MiG-21PF a PFM byly dodávány od r. 1964 , resp. 1966 a jejich o něco kratší služba skončila kolem roku 1990. Bylo jich také dodáno podstatně méně než v případě MiGu-21F-13, ale i tak stojí snad za to si připomenout jejich kariéru v Československu. Jejich zavedením čs. letectvo obdrželo první dvoumachové přepadové stíhací letouny, způsobilé k vedení bojové činnosti za všech povětrnostních podmínek.

Kniha popisuje licenční výrobu sovětského bitevního letadla v Československu, službu v československém letectvu a export do států východního bloku.

Letiště bylo otevřeno po několikaletých snahách v roce 1937, ala již v roce 1938 jej začala používat i armáda, za války jej obsadila německá Luftwaffe a v roce 1945 na něm přistály Spitfiry 312. perutě a započaly šedesátiletou poválečnou kapitolu ve službách našeho letectva. Kniha detailně popisuje historii letiště a jeho leteckých útvarů včetně používaných letadel, obsahuje stovky unikátních fotografií.

S rozmachem exportu L-39 vyvstal zejména se strany zákazníků ze zemí třetího světa požadavek na verzi se zvýšenou únosností výzbroje, která by lépe vyhovovala požadavkům na větší rozsah plnění úkolů střeleckého výcviku a také by mohla být použita jako lehký bojový letoun. Tomu se výrobce pochopitelně snažil vyhovět a výsledkem této snahy byl v první etapě L-39ZO, následován poté L-39ZA. Obě verze dostaly nové zesílené křídlo se čtyřmi závěsnými body s výrazně zvýšenou nosností oproti L-39C, L-39ZA byl navíc vyzbrojen leteckým kanonem sovětské konstrukce GŠ-23. Závěrečný díl popisuje výzbroj jednotlivých verzí, dále je doplněn vzpomínkami pilotů na tento letoun.

Do roku 1951 vkročilo čs. letectvo pod dojmem války v Koreji a očekávání možného válečného konfliktu i v Evropě. Tento rok byl ve znamení zahájení přechodu na reaktivní leteckou techniku, konkrétně sovětské letouny MiG-15 (u nás S-102). Tím je dán rámec pro uplatnění K-65 v roli kurýrního letounu u velitelských rojů divizí a pluků. Publikace navazuje na 1. díl, který vyšel v AERU č. 22. Text je doplněn tabulkami, množstvím dobových fotografií a bar. bokorysy.

Tato kniha je výsledkem desetileté práce autora, spočívající především ve studiu materiálů uložených ve Vojenském ústředním archivu v Praze. Většina z nich, pocházejících z let 1947-1950, nebyla v době autorova výzkumu inventarizována, což značně omezilo systematičnost bádání. Shodou okolností autor tento výzkum dokončil v červnu 2002. Za pouhé dva měsíce přišla povodeň, které zaplavila přízemí VÚA, zasáhla i zde uložené materiály týkající se čs. letectva právě z období 1945 -1950. Ty poté skončily v mrazírnách, kde jsou dodnes a je otázkou, kdy a zda vůbec budou znovu zpřístupněny k bádání, přičemž značná část z jich je ztracena nenávratně.

Kniha navazuje na I. díl vydaný v roce 2015 prezentací letadel čs. letectva, nezahrnutých v I. dílu, tedy letounů bitevních, lehkých bombardovacích, stíhacích, dále vrtulníků, kluzáků a větroňů. Kniha se dále zabývá problematikou kamufláže a markingu letecké techniky čs. letectva ve sledovaném období, rovněž podává souhrnný přehled výzbroje letadel čs. letectva, tedy hlavňových zbraní, leteckých pum, leteckých raket (ty byly ve sledovaném období spíše ve stadiu zkoušek trofejního materiálu a pokusů o vlastní vývoj). V závěrečné části se kniha zabývá průběhem a výsledky zkoušek trofejních zbraní – řízené pumy PC 1400FX a řízené střely Hs 293A. Kniha obsahuje: Letadla bojová: bitevní, lehká bombardovací a stíhací Vrtulníky, kluzáky a větroně Kamufláž a marking letadel Výzbroj letadel

Monografie přibližuje využití sovětského letadla MiG-15 v československém vojenském letectvu během let 1951 až 1983. (www.mlp.cz)

Letoun MiG 15 v československém letectvu v letech 1951 - 1983 - 80 stran (8 vbarvě) - 3 barevné pohledy - 120 čb fotografií - výkresy 1/72 - Český/Anglický text

Letoun MIG-15 ve službách čs. vojenského letectva v letech 1951-1983 Navazuje na 1. díl vydaný v loňském roce. Popisuje verze MiG-15 používané v Čs. letectvu. Kniha je doplněna velkým množstvím fotografií , výkresy všech základních verzí, barevné kamufláže, výrobní serie, export dop SSSR, Egypt, Irák atd, nová grafická úprava. - 104 stran ( 8 v barvě) - barevné bokorysy - 165 černobílých fotografií - Český/Anglický text

Problém vyzbrojení letectva a jeho řešení. Letadla cvičná, dopravní a kurýrní. Kniha se zabývá problematikou související s řešením otázek vyzbrojení čs. vojenského letectva v procesu jeho poválečné obnovy po roce 1945. Zabývá se také procesem přezbrojení čs. letectva trofejní technikou, k němuž nakonec došlo po neúspěšných pokusech o získání potřebného leteckého materiálu na Východě i Západě. Nakonec kniha prezentuje v podstatě inventuru letadel čs. letectva v letech 1945–1950 v kategoriích cvičné, dopravní a kurýrní letouny. Bitevní, lehké bombardovací, stíhací letouny, vrtulníky, kluzáky a větroně budou předmětem II. dílu.

Síbl“, neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.

PODĚKOVÁNÍ AUTORA ÚVOD ČESKÉ BUDĚJOVICE V PLÁNECH POVÁLEČNÉ VÝSTAVBY ČS. LETECTVA „VÍTĚZNÝ ÚNOR" A ČESKOBUDĚJOVIČTÍ LETCI AKCE DI VYŠŠÍ VELITELSTVÍ A ÚTVARY ČS. LETECTVA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH V LETECH 1945-1950 VELITELÉ ČESKOBUDĚJOVICKÝCH LETECKÝCH ÚTVARŮ V OBDOBÍ 1945-1950 SVĚDECTVÍ DOBY PŘÍLOHY PŘEHLED POUŽITÝCH ZKRATEK PRAMENY

MiG-21 sloužil našem stíhacím letectvu více než 30 let. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výrobě a službě tohoto letounu v Československu.

Využití dopravních letounů Douglas C-47 a Lisunov Li-2 v československém vojenském letectvu v poválečném období.

Ostraha vzdušného prostoru od přízemních výšek až po stratosféru, v každé denní i noční době a za jakýchkoli povětrnostních podmínek, je výsostným právem každého suverénního státu. Není to jednoduchý úkol ani v dnešní době, natož před desítkami let. Československé stíhací letectvo PLOSÚ (do 1.11.1954) i PVOS (od 2.11.1954) v úzké součinnosti s radiotechnickým vojskem i s podporou frontového stíhacího letectva tento úkol sice plnilo v mírové době, ale v podmínkách bipolárního rozdělení světa, na samé hranici dvou znepřátelených mocenských bloků, po dobu téměř čtyřiceti let. Navíc, přes všechny projevy různých státníků o nutnosti mírového soužití, stále v očekávání dalšího možného světového konfliktu, který by zřejmě lidskou civilizaci vrátil o staletí zpět, pokud by ji nezničil vůbec.

Tento létající aparát je bezesporu možné přiřadit mezi poválečné „unikáty“ provozované čs. vojenským letectvem. Je sice dostatečně známo, že v ČSR létaly po válce dva exempláře tohoto dvourotorového vrtulníku, takže striktně vzato nešlo doslova o unikát, nicméně vojenské letectvo provozovalo do konce roku 1950 jen jediný. Snad každý jen trochu zasvěcený fanda historie vojenského letectví jistě dobře ví, že Fa 223 byl vrtulník vzniklý v době války u německé firmy Focke-Achgelis. Dne 14.10.1923 založili v Brémách pánové Heinrich Focke, Georg Wulf a Werner Neumann společnost Bremer Flugzeugbau AG, krátce po vzniku přejmenovanou na Focke-Wulf Flugzeugbau AG. Ve 30. letech se firma postupně přeorientovala na výhradně vojenský program, z něhož největší proslulosti dosáhl stíhací Fw 190, námořní průzkumný Fw 200 a průzkumný Fw 189. Během války se firma stala jedním z nejvýznamnějších německých leteckých výrobců, v r. 1944 u ní pracovalo na 30 000 osob. Po válce existovala do r. 1964, kdy se sloučila s Weser Flugzeugbau Gmbh do firmy Vereinigte Flugtechnische Werke a po dalších fůzích se zařadila mezi předchůdce nynějšího Airbusu. Publikace se věnuje vývoji Fa 223 a jeho zkouškám v poválečném Československu.

V roce 2020, uplyne 15 let od ukončení služby MiGu-21 ve Vzdušných silách Armády České republiky, a tím zároveň skončilo i 54 let trvající působení letounů konstrukčního označení MiG v bývalém Československu a České republice. Poslední exempláře tohoto typu ve verzi MiG-21MF/MFN dosloužily v červnu roku 2005 v systému protivzdušné obrany České republiky a Severoatlantické aliance, tedy po boku bývalých úhlavních nepřátel, což je svým způsobem historický paradox. Byly tak do té doby poslední reminiscencí bývalých časů, kdy čs. i českému letectvu vládly bojové letouny sovětského původu. Publikace popisuje oněch cca 35 let služby poslední v čs. a českém letectvu zařazené bojové verze MiGu-21, familierně zvané „emefka“.

V roce 2020, uplyne 15 let od ukončení služby MiGu-21 ve Vzdušných silách Armády České republiky, a tím zároveň skončilo i 54 let trvající působení letounů konstrukčního označení MiG v bývalém Československu a České republice. Práce navazuje na 1.díl publikovaný v AERU č.63

Německý elementární cvičný letounu Bücker Bü 181 „Bestmann“, vyráběný u nás za války pro Luftwaffe a po válce pro naše vojenské letectvo pod označením Zlín C-6/106, je další z legend období poválečné výstavby čs. vojenského letectva. Základům leteckého řemesla se na něm do počátku padesátých let vyučilo v Leteckém učilišti přes tisíc mladých pilotů, v letech 1949-1950 posloužil také v elementárním výcviku poloviny posledního nástupního ročníku LVA. Kromě toho byl provozován i u ostatních složek čs. letectva, kde byl využíván k přezkušování pilotů, výcviku v létání podle přístrojů, nácviku akrobacie, kurýrním letům apod. Jeho kariéra ve vojenském letectvu sice trvala přibližně stejně jako v případě jeho firemního kolegy Bü 131, ale i přesto se oba tyto typy staly neodmyslitelnými legendami naší letecké historie. Ti, kdož na nich začínali kariéru vojenského pilota, vzpomínají dodnes. Neméně významným je tento typ také pro naše sportovní letectví, nemalá část zdejší poválečné produkce byla dodána přímo aeroklubům, kde sloužil stejně poctivě jako u vojenského letectva. Jistě si proto zaslouží vzpomínku leteckých fandů v edici Aero stejně jako před nedávnem jeho přechůdce, Aero C-4/104.