Petr Blažek Books

Explores cases of self-immolation as political protest against Communist occupation in the Soviet Bloc. This work presents the lives of individuals who chose self-immolation as a radical form of protest against the political oppression of Communist regimes between 1966-1989. More than fifty cases were identified during this period, but the focus is on twenty-one instances where political motivation is evident from historical sources. Many "living torches" emerged in response to the August 1968 occupation of Czechoslovakia and the suppression of the Prague Spring. Following Jan Palach's self-immolation in January 1969, a significant wave of similar protests arose not only in Czechoslovakia but also abroad, influencing further acts of self-immolation until the late 1980s. Despite varying conditions across the Soviet Bloc, these acts shared a common rejection of totalitarian rule. They were often drastic responses from Czechs, Lithuanians, Ukrainians, and Poles who opposed the enforced Communist regime and Soviet military presence. Many sacrificed their lives to awaken others from indifference and resignation. Even decades later, these shocking acts provoke reflection on fundamental questions of human existence.

V lednu 1969 se na pražském Václavském náměstí zapálil dvacetiletý student Jan Palach. Chtěl tak vyburcovat své spoluobčany, aby se postavili nastupující normalizaci. Ačkoliv na jeho protest i smrt bezprostředně reagovaly statisíce lidí, dalšímu omezování občanských svobod se již zabránit nepodařilo. Od Palachovy doby je tak nasnadě otázka, zda měl jeho čin vůbec smysl, a pokud ano, tak jaký? Sborník Jan Palach '69 nabízí řadu textů, úvah a dokumentů, které by měly napomoci v hledání odpovědí. Kniha přináší vůbec poprvé nejen detailní historický popis Palachova příběhu a jeho radikálního protestu, ale přibližuje také jeho teologickou, filosofickou i uměleckou reflexi. Podrobně se věnuje rovněž osudům Palachových následovníků i předchůdců v Československu a v dalších státech východního bloku. Součástí knihy je rozsáhlá edice archivních dokumentů a fotografií, které shromáždili během vyšetřování Palachova sebeupálení příslušníci Veřejné i Státní bezpečnosti. Jedná se většinou o dosud nepublikované materiály.

Hlavním tématem této publikace jsou různorodé vztahy spisovatele a filosofa Zbyňka Fišera se Státní bezpečností. Zbyněk Fišer používal od konce čtyřicátých let 20. století pseudonym Egon Bondy. Ve čtyřech obdobích byl postupně spolupracovníkem komunistické tajné policie s krycími jmény„Klíma“, „Zbyněk“, „Mao“ a „Oskar“. Od roku 1961 až do roku 1989 byl s přestávka mi úspěšně nasazen do mnoha akcí Státní bezpečnosti. Kniha má dvě části. První je interpretační studie Miroslava Vodrážky nazvaná Historie jako rozplétání otevřenosti života a díla. Její titul je inspirován teoretickým spisem filosofa postmoderny Umberta Eca Otevřené dílo. Studie se zaměřuje na zkoumání života a díla Zbyňka Fišera (alias Egona Bondyho) a nejrůznějších poloh bondyovského mýtu, který je specifický tím, že byl dlouhodobě vytvářen nejen samotným autorem, různými aktéry a skupinami, ale zejména nebyl možný bez tajných plánů StB. Druhou částí knihy je edice archivních dokumentů Státní bezpečnosti z let 1949–1989, které vybral a kritickým poznámkovým aparátem opatřil historik Petr Blažek.

Publikace přibližuje pomocí dobových dokumentů a fotografií vykonstruovaný politický proces s JUDr. Miladou Horákovou a dalšími osobnostmi, který se na pokyn vedení Komunistické strany Československa uskutečnil na jaře 1950. Na jeho přípravě se podíleli sovětští poradci vyslaní do Československa na podzim 1949. Doprovázela ho masivní dehonestační a propagandistická kampaň. Katalog vychází ze stejnojmenné výstavy, která byla v červnu 2020 připravena při příležitosti sedmdesátého výročí těchto tragických událostí. The publication presents, with the help of contemporary documents and photographs, the fabricated political trial with JUDr. Milada Horáková and other co-defendants, which took place in the spring of 1950 upon the instructions of the leadership of the Communist Party of Czechoslovakia. In the preparation of this political show-trial, Soviet advisers sent to Czechoslovakia in the autumn of 1949 took active part. The trial was accompanied by a massive defamatory and propaganda campaign. The publication is based on the eponymous exhibition organised in 2020 to commemorate the seventieth anniversary of these tragic events.

Tématem této publikace je životní příběh sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva a historie jeho propagandistického pomníku, který stál v letech 1980–2020 na náměstí Interbrigády v pražské Bubenči. Jeho autory byli sochař Zdeněk Krybus a architekt Vratislav Růžička. V zemi, kdevládla od konce druhé světové války Komunistická strana Československa, byla po 21. srpnu 1968 umístěna početná okupační sovětská vojska. Je příznačné, že slavnostního odhalení Koněvovy sochy se zúčastnil i jejich nejvyšší představitel. Po roce 1989 se Koněvův pomník stal předmětem sporů, které odrážely různé pohledy na minulost. Doslov napsal historik architektury Zdeněk Lukeš. Kniha je vybavena řadou dobových fotografií a archivních dokumentů.

Tématem edice dokumentů jsou aktivity Státní bezpečnosti proti prof. Janu Patočkovi. Publikace vychází z doposud převážně nezveřejněných archivních pramenů z provenience StB. V rukopise kritické edice je zahrnuto celkem 120 dokumentů z období let 1960–1984. Jedná se o různé operativní zprávy, protokoly z výslechů Jana Patočky z roku 1977 a mimořádné informace o ohlasech na jeho smrt. V dokumentaci jsou poprvé písemně doložena rozsáhlá opatření, která tajná policie podnikla v souvislosti s Patočkovým pohřbem. V úvodní studii je věnována pozornost i neúspěšné snaze Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu soudně postihnout příslušníky tajné policie, kteří Jana Patočku v březnu 1977 „vyslýchali.

Publikace se zaměřuje na protest Ryszarda Siwce, který 8. září 1968 na varšavském Stadionu Desetiletí zapálil sám sebe na protest proti okupaci Československa. Devětapadesátiletý úředník si svůj čin pečlivě připravil, nahrál poselství obviňující Sovětský svaz z imperialismu a vyzval krajany k odporu proti totalitnímu režimu. Vytvořil letáky a sepsal závěť, kterou zaslal notářství. Na centrální oslavy dožínek, kde bylo přítomno kolem sta tisíc lidí, jeho protest nezískal očekávanou reakci. Po uhašení byl hospitalizován, ale čtyři dny poté zemřel, přičemž byl pod dohledem tajné policie, která jeho čin utajila. O události se sice brzy dozvěděla redakce Rádia Svobodná Evropa, ale zprávu nepovažovala za důvěryhodnou. Až po sebeupálení Jana Palacha byla v březnu 1969 zpráva o Siwcově protestu odvysílána. V roce 1981 jeho rodina vydala pamětní spis, kde byl poprvé publikován přepis jeho poselství. V devadesátých letech shromáždil režisér Maciej J. Drygas svědectví a archivní dokumenty, včetně záběrů hořícího Siwce. V roce 1991 natočil dokument Uslyšíš můj křik.

Tématem sborníku je kolektivizace venkova v Československu, kterou vládnoucí Komunistická strana Československa prosadila podle radikálního sovětského vzoru po únoru 1948. Mezi její tragické důsledky patřilo rozrušení historických, sociálních a majetkových vazeb venkovského obyvatelstva – nejviditelněji se projevilo takřka úplnou likvidací selského stavu. Autoři představují zvolené téma z různých úhlů, najdeme mezi nimi historiky, politology, sociology, ekonomy či ekology. Někteří se zabývají nejen událostmi v Československu, ale také jejich komparací se situací v dalších státech sovětského bloku. Vedle odborných studií a dobových dokumentů je v knize otištěn rovněž přepis panelové diskuse s Janem Brojem, Ivanem Dejmalem a Ivo Feierabendem, která se v roce 2007 uskutečnila na mezinárodní konferenci uspořádané Českou zemědělskou univerzitou v Praze.

Česko-anglická publikace, vydaná společně českým Ústavem pro studium totalitních režimů a polským Ústavem národní paměti, přináší všechna zásadní dostupná svědectví o Ryszardu Siwcovi, devětapadesátiletém polském občanovi, který se 8. září 1968 na varšavském stadionu zapálil na protest proti srpnové okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a účasti jednotek Polské lidové republiky na této invazi. Sebeupálení Ryszarda Siwce patří vedle protestu Jana Palacha nejen k nejlépe popsaným, ale také k nejlépe zdokumentovaným. Díky tomu je možné pokusit se odpovědět na otázku, jaká byla motivace Ryszarda Siwce, ale také dalších osob, které zvolili tuto formu odporu.

Zajímají vás vztahy mezi lidmi a rády byste se v nich lépe orientovaly? Zatím jen tušíte, že spokojenost v partnerském a rodinném životě klíčí ve vás samotných? V této knize se dozvíte vše podstatné, abyste se cítila dobře jako žena, partnerka i matka. Srozumitelné texty a praktické návody vám budou cennou příručkou na cestě k vlastní spokojenosti a vnitřnímu klidu. Budete si jista, co chcete změnit, a budete vědět, jak na to. Zjistíte: • co vlastně znamená sebeláska a sebehodnota • jak pracovat se svými emocemi • na co se zaměřit v partnerských vztazích • nakolik vaše současné vztahy ovlivnila původní rodina • proč je tak důležité dokázat odpustit • jak pracovat se sebou a s dětmi v krizových okamžicích

Zatím nejucelenější historický pohled na nejradikálnější projev kolektivizace českého a moravského venkova, kdy byly v rámci akce "Kulak" (v dobových dokumentech se používala zkratka akce "K") nuceně ze svých statků vystěhovány tři až čtyři tisíce selských rodin. Kniha, na které po několik let pracovalo šest historiků, vymezuje obecný politický a institucionální rámec kolektivizace zemědělství v Československu po roce 1948. Zabývá se přijetím, uplatňováním a zrušením "směrnic tří ministrů", na jejichž základě byla v roce 1951 akce "K" zahájena. Jsou v ní popsány proměny vztahů centrálních institucí a přiblížen základní normativní rámec celého procesu. Případové studie přibližují také podobu násilné kolektivizace ve třech tehdejších okresech (jindřichohradecký, jičínský a sedlčanský), kterou jako ilustraci poměrů dokresluje autentická vzpomínka oběti. V příloze jsou publikovány základní archivní dokumenty k akci "K", z nichž většina nebyla doposud zveřejněna (poprvé je zde například publikován originál "směrnice tří ministrů"). Velmi podstatnou přílohu knihy tvoří seznamy vystěhovaných selských rodin, které byly poprvé pro účel vydání překontrolovány, byly v nich opraveny chyby, duplicity, byly abecedně seřazeny a obsahují jmenný i místní rejstřík.

Zatím nejucelenější historický pohled na nejradikálnější projev kolektivizace českého a moravského venkova, kdy byly v rámci akce "Kulak" (v dobových dokumentech se používala zkratka akce "K") nuceně ze svých statků vystěhovány až čtyři tisíce selských rodin. Kniha, na které po několik let pracovalo šest historiků, vymezuje obecný politický a institucionální rámec kolektivizace zemědělství v Československu po roce 1948. Zabývá se přijetím, uplatňováním a zrušením "směrnic tří ministrů", na jejichž základě byla v roce 1951 akce "K" zahájena. Jsou v ní popsány proměny vztahů centrálních institucí a přiblížen základní normativní rámec celého procesu. Případové studie přibližují také podobu násilné kolektivizace ve třech tehdejších okresech (jindřichohradecký, jičínský a sedlčanský), kterou jako ilustraci poměrů dokresluje autentická vzpomínka oběti. V příloze jsou publikovány základní archivní dokumenty k akci "K", z nichž většina nebyla doposud zveřejněna (poprvé je zde například publikován originál "směrnice tří ministrů"). Velmi podstatnou přílohu knihy tvoří seznamy vystěhovaných selských rodin, které byly poprvé pro účel vydání překontrolovány, byly v nich opraveny chyby, duplicity, byly abecedně seřazeny a obsahují jmenný i místní rejstřík.

Podtitul: Rozhlasové projevy programového ředitele Rádia Svobodná Evropa v Mnichově 1951-1952 Pavla Tigrida. Petr Blažek, Radek Schovánek (eds.) V knize jsou poprvé publikovány rozhlasové projevy významného českého novináře Pavla Tigrida, které na počátku padesátých let přednesl v Rádiu Svobodná Evropa. Jejich pestrost odráží jeho zakladatelskou roli při vzniku československé redakce v Mnichově. Jsou mezi nimi propagandisticky laděné texty představující její úlohu a program, emotivní projevy vyzývající obyvatele v Československu k odporu proti komunistickému režimu, aktuální komentáře k dobové mezinárodní situaci, ironické poznámky k výrokům komunistických představitelů, satirické rozhlasové pásmo, rozhlasové diskuse s kolegy či nadčasově laděné úvahy o národním osudu. Projevy jsou uvedeny historickou studií o působení Pavla Tigrida v Rádiu Svobodná Evropa. V příloze je také poprvé publikován překlad interního návrhu programu československého vysílání Rádia Svobodná Evropa, který Pavel Tigrid v prosinci 1950 předložil americkému vedení této rozhlasové stanice. Kniha obsahuje také obrazovou přílohou s dobovými fotografiemi a dokumenty.

Katalog k výstavě o dějinách sdružení bývalých politických vězňů K-231

V roce 1968 se československé a polské dějiny výrazným způsobem ovlivňovaly stačí připomenout, že se polské jednotky podílely na srpnové okupaci Československa. Čeští a polští historikové v této knize přibližují nejdůležitější otázky vzájemných vztahů a jejich různých podob, všímají si také širšího mezinárodního kontextu. Vycházejí většinou ze studia teprve nedávno zpřístupněných archivních pramenů, které vedle jiného dokládají překvapivě široký odpor části polské veřejnosti proti násilnému potlačení Pražského jara. Základem sborníku jsou příspěvky z mezinárodní konference, kterou při příležitosti 25. výročí invaze vojsk pěti států Varšavské smlouvy připravil polský Ústav národní paměti. Vychází ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR.

Hlavním tématem této publikace jsou životní osudy, činnost a tvorba Pavla Tigrida (1917-2003), významné osobnosti československých a českých dějin. Jeho život výrazně ovlivnily velké zlomy 20. století. Dvakrát odešel do exilu a dvakrát se vrátil do vlasti. V období německé okupace působilv československém vysílání BBC v Londýně. Po válce působil jako novinář v lidoveckém tisku. Na počátku padesátých let byl vedoucím československé redakce Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V roce 1956 byl spoluzakladatelem exilového časopisu Svědectví, který redigoval až do počátku devadesátých let. Podporoval domácí opozici. Po pádu komunistického režimu působil v prezidentské kanceláři jako poradce Václava Havla. V letech 1994-1995 zastával post ministra kultury České republiky. Získal vysoká česká, francouzská a německá státní vyznamenání.

Tématem této knihy jsou slavnosti konané od baroka k poctě sv. Jana Nepomuckého, jednoho z nejuctívanějších českých světců. Autoři sledují vznik, rozvoj a proměny jeho kultu od středověku do současnosti. Květnové poutě do Prahy, konané u příležitosti Nepomukova svátku, zahrnovaly po tři století svatojanské lodní hudby, která má tradici od roku 1715. Tyto slavnosti odrážely duchovní, kulturní a sociální proměny společnosti v různých historických obdobích, včetně významných událostí českých dějin. Po letech útlumu a zákazů se po roce 1989 podařilo slavnosti obnovit, nyní známé jako „Navalis“, a patří mezi největší pražské kulturní a náboženské akce. Kromě lodních slavností publikace zpracovává také aktivity spojené se svatým, jako jsou náboženská bratrstva, oslavy jeho blahořečení a kanonizace, a připomínky těchto aktů při kulatých výročích. Dále sleduje každoroční poutě a pražská poutní místa, kde si věřící připomínali tohoto mučedníka. Historický výklad je doprovázen rozsáhlou obrazovou dokumentací, včetně dosud nepublikovaných dobových grafik, fotografií a textů.

Katalog výstavy Rudé století, umístěný v parku Kampa od 14. května do 1. srpna 2021, se zaměřil na milníky a klíčové okamžiky historie Komunistické strany Československa, která zásadně ovlivnila život několika generací. KSČ byla založena v květnu 1921 a její existence byla úzce spjata se sovětským vzorem, který často bezmyšlenkovitě následovala. V roce 1948 převzala moc a po dalších čtyřicet let ji udržovala, včetně období po srpnu 1968, kdy se opírala o okupační vojská. Členy strany se stalo přibližně šest milionů osob. Publikace prostřednictvím textu, fotografií a plakátů připomíná okolnosti vzniku KSČ, její bolševizaci, dobu okupace a ilegality, pronikání do státních struktur, uchopení moci, soudní procesy, "socialismus s lidskou tváří", normalizaci a nejistotu spojenou se sovětskou perestrojkou. Také se věnuje nedávné minulosti strany, která se neodstřihla od komunismu a neuznala zodpovědnost za minulost. Zmiňujeme i ty, kteří se postavili proti komunismu, abychom osvětlili kořeny a tragické následky komunistického režimu, které pociťujeme dodnes, a přispěli k porozumění příčinám dlouhotrvající nesvobody.

Kniha Hrana nás provází památníkem Jana Palacha ve Všetatech. Je o životě Jana Palacha a společnosti v jeho době i v současnosti, o architektuře a její schopnosti promlouvat, o naší osobní roli v utváření světa. Procházíme skrze symboly, které jsou obsaženy v architektonické a výtvarné vrstvě domu, stejně jako skrze informace soustředěné v historické expozici muzea. Podoba památníku je symbolem situace, kdy do života země, rodiny a člověka zasáhla zvenčí hrana zla a s ní výzva. Zdůrazňuje význam činu spočívající v uslyšení dějinného apelu jednotlivcem a vyzdvihuje tak v univerzální rovině platnost Palachova činu i pro současnost. Odkazuje nás k naslouchání výzvám dneška a osobní reakci na ně.

Popis zatčení, soudního procesu a uvěznění členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných v roce 1979.

Kniha je ve světové historiografii prvním kompendiem základních informací o činnosti komunistických bezpečnostních složek ve střední a východní Evropě. Mezinárodní skupina historiků v něm představuje ucelené studie o genezi, organizaci, metodách a směrech činnosti bezpečnostního aparátu v jednotlivých zemích východního bloku, v nichž se bezpečnost řídila podle sovětského vzoru a za účasti sovětských poradců. Praktiky, metody a mentalita sovětské politické policie byly převedeny do bezpečnostních složek států tvořících „vnější impérium“. Jejich funkcionáři se často hrdě označovali jako „čekisté“ a za patrona pokládali Felixe Dzeržinského, zakladatele bolševické Čeky.

: teorie práva a základy ústavního práva České republiky Učebnice se snaží studenty bakalářského studia seznámit se strukturou a základním členěním práva a také podat základní informace o ústavním právu ČR.

Na počátku osmdesátých let vznikl na Velkopřevorském náměstí v Praze pomník Johna Lennona, kde se fanoušci scházeli na výroční den jeho smrti. Malá setkání se pod vlivem policejních zásahů proměnila v protirežimní akce, během nichž se podepisovaly petice proti jaderným zbraním a za propuštění politických vězňů. Tato shromáždění, největší od roku 1970, předznamenala pouliční demonstrace koncem osmdesátých let. Organizaci výročních setkání převzalo v roce 1988 ÚV SSM na pokyn ministerstva vnitra, o těchto událostech jednalo i předsednictvo ÚV KSČ. Kniha popisuje historické události z několika perspektiv, zejména prostřednictvím historické studie založené na originálním výzkumu. Obsahuje také edici archivních dokumentů, dvanáct rozhovorů s pamětníky, obrazovou přílohu a zvukový nosič (CD). Kampa se nejprve stala místem vzpomínek na Jana Wericha, později se však soustředila na Johna Lennona. Po jeho zavraždění se kult soustředil na pomníček, který byl neustále ničen policií. Autor vzpomíná, jak musel při příjezdu do Prahy v osmdesátých letech navštívit Velkopřevorské náměstí. Publikace dokumentuje jedno z mála míst, kde se za normalizace scházela nekonformní mládež, a ukazuje odvahu mladých lidí toužících po svobodě, brutalitu režimu a patetickou stránku dobových protestů. Kniha je určena jak pamětníkům a nostalgikům, tak těm, kteří chtějí lépe porozumět této době.

Názory a vzpomínky členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) jsou doplněny fotografiemi a dokumenty. Historici Petr Blažek a Jaroslav Pažout diskutovali s účastníky VONS 19. října 2007 v bytě Kamily Bendové na Karlově náměstí v Praze, kde v dubnu 1978 přijali své základní prohlášení. Diskuse byla rozdělena do čtyř tématických celků: první se zaměřil na okolnosti vzniku VONS a jeho působení do zásahu moci v květnu 1979, druhý na praktické fungování výboru a organizaci jeho práce, třetí na represi proti členům výboru, zejména ze strany Státní bezpečnosti, a závěrečná část se orientovala na činnost VONS po roce 1989. Zajímavé svědectví o této kapitole české historie přinášejí Václav Havel, Petr Uhl, Anna Šabatová, Petruška Šustrová, Václav Malý, Zbyněk Hejda a další. Výbor založila 27. dubna 1978 skupina signatářů Charty 77, kteří sledovali případy policejní a justiční svévole a pomáhali postiženým se zajištěním právního zastoupení a další pomoci, přičemž se obraceli na československé úřady s žádostí o nápravu.

Téma odpírání vojenské služby v komunistickém Československu, jakkoliv se jedná o téma závažné, zůstávalo doposud poněkud stranou pozornosti historiků. Tento sborník příspěvků ze semináře pořádaného Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR představuje tematicky ucelený soubor historických studií, rozhovorů s pamětníky i dobových archivních dokumentů, které fenomén odpíračství z různých úhlů pohledu přibližují. K otevřenému odpírání vojenské služby vedly stovky mladých mužů nejrůznější důvody – politické, filozofické, náboženské či národnostní. Největší počet odpíračů odvolávajících se na své svědomí pocházel z prostředí nedominantních náboženských skupin. Zejména svědkové Jehovovi odmítali plnit brannou povinnost s odkazem na biblická přikázání a svou radikální volbu nevnímali jako politicky motivovanou. Volili raději dobrovolně vězení nebo dlouholetou namáhavou práci v dolech. O charakteru komunistického režimu svědčí okolnost, že řada z nich byla odsouzena za stejný čin opakovaně k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Pozornost je v knize věnována také dalším otázkám spojeným s tématem odpírání vojenské služby, například kampani za prosazení náhradní civilní služby v osmdesátých letech, rehabilitaci odpíračů vojenské služby po roce 1989 nebo fenoménu proslulých „modrých knížek“.

Působení disentu a nonkonformních aktivit ve středoevropských zemích sovětského bloku hrálo klíčovou roli při pádu komunistických režimů. Tato kolektivní monografie nabízí přehled vývoje opozičních hnutí v Československu, Polsku, Maďarsku a Německé demokratické republice, zkoumá jejich paralely a rozdíly. Kromě historických studií obsahuje názory dobových aktérů a relevantní dokumenty. První blok se zaměřuje na opoziční hnutí v NDR, Polsku a Maďarsku, přičemž autory jsou Tomáš Vilímek, Łukasz Kamiński a Eva Irmanová. Dále je zde příspěvek Mikołaje Iwanowa o disidentském hnutí v SSSR, jehož vývoj ovlivnil i ostatní komunistické země střední Evropy. Druhý blok se soustředí na opozici v Československu na konci osmdesátých let. Milan Otáhal zkoumá opoziční hnutí v českých zemích, zatímco Norbert Kmeť sleduje nezávislé aktivity na Slovensku. Petr Blažek hodnotí činnost opozice z pohledu vedení Komunistické strany, Jaroslav Pažout se věnuje postihům za protirežimní vystoupení a Jiří Suk analyzuje Chartu 77 a její vliv na Občanské fórum. Publikace rovněž obsahuje přepisy diskusí a edice dokumentů, doplněné faksimiliemi letáků, petic a fotografií ilustrujících občanské aktivity v Československu.

Průvodce Památníkem Jana Palacha ve Všetatech. Kniha přináší stručné vysvětlení architektonického záměru a pojetí památníku, a dále množství informací o životě, době a odkazu Jana Palacha. Publikaci provází množství dobových i aktuálních fotografií.

Tématem této knihy jsou dějiny Lennonovy zdi v Praze. Jedná se o druhé, zásadně přepracované vydání. Autoři se zabývají nejen postupnou proměnou Lennonovy zdi a společenství okolo ní, ale také předchozí tradicí nápisů na tomto místě. Na Velkopřevorském náměstí a jeho okolí se ve výroční den smrti britského hudebníka a mírového aktivisty konala od roku 1981 výroční setkání jeho fanoušků. Pod vlivem policejních zásahů postupně přerostla v protirežimní vystoupení, na nichž se podepisovaly petice s požadavky na zavedení náhradní civilní služby, odchod sovětských jednotek z Československa, propuštění politických vězňů či odstranění jaderných zbraní. Někteří účastníci těchto srazů patřili na konci osmdesátých let mezi spoluzakladatele opozičních skupin, zejména Nezávislého mírového sdružení – Iniciativy za demilitarizaci společnosti a Mírového klubu Johna Lennona. Významnou roli sehrála Lennonova zeď rovněž po roce 1989. Připomínání Lennonovy památky nezůstalo jen aktivitou přívrženců subkultur, ale odráželo i dobové spory o povahu společnosti, její minulost a budoucnost. Lennonova zeď se také stala významnou turistickou atrakcí, komerčním artiklem a dokonce inspirací pro protestní hnutí na druhé straně zeměkoule.

Česko-anglický katalog k výstavě Rozkulačeno! Půlstoletí perzekuce selského stavu, kterou ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem a dalšími institucemi připravil Ústav pro studium totalitních režimů, zachycuje vývoj selského stavu na českém území od Rakouska-Uherska přes první republiku, protektorát a socialismus až do současnosti. Největší pozornost je věnována období druhé světové války a komunismu.

Průvodce místy na území Prahy 2, která jsou spjata s osudem Jana Palacha (1948-1969).

Kniha tří historiků, dvou polských a jednoho českého, je věnována vzniku a postupnému formování Polsko-československé solidarity na pozadí historického vývoje Polska a Československa od konce druhé světové války do roku 1989. Podává plastický a mnohdy dramatický obraz paralelního, byť nikoliv symetrického utváření opozičních hnutí v obou zemích a pokusů o přeshraniční spolupráci až po vytvoření neformální organizace v roce 1981. Od tohoto data Polsko-československá solidarita hrála zásadní roli ve vzájemné informovanosti a podpoře polských a československých opozičních hnutí a skupin. V 90. letech pak mnozí její členové zaujali přední místa na politické scéně obou sousedních států.

Edice dokumentů k organizaci a ohlasům kampaně proti signatářům Charty 77 (leden - únor 1977: sborník dokumentů vydaný k mezinárodní vědecké konferenci u příležitosti 30. výročí vzniku Charty 77, konané ve dnech 21. až 23. března 2007 v prostorách Národního muzea a FF UK v Praze. Kritická edice dosud převážně nepublikovaných archivních dokumentů přibližuje zákulisí organizace kampaně proti signatářům Prohlášení Charta 77 a její ohlas v prvních týdnech roku 1977.

Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Kniha je publikačním výstupem projektu Grantové agentury ČR „Kulturní a společenské aktivity mladé generace a cesta k občanské společnosti. Výzkum prokázal, že v posledním desetiletí komunistického režimu v Československu postoupila jeho koroze do té míry, že již nebyl schopen potlačit – a v posledním období ani kontrolovat – všechny projevy aktivity, jež vznikaly spontánně a většinou bez prvoplánového politického záměru v prostředí mladé generace, tj. u té generační vrstvy české populace, která již neměla vlastní autentické zážitky událostí roku 1968, a nebyla jimi ani traumatizována. Sborník obsahuje šest studií z pera čtyř autorů a jedné autorky, které přináší různé pohledy do zájmové oblasti, každodennosti a mentalit studující, učňovské a již pracující mládeže: od pacifismu a mírového hnutí, přes vztah k víře, k ekologii, přírodě a skautingu, k novým směrům rokové hudby. Specifickým tématem se pak zabývá studie mapující snahy StB o kontrolu nad mládežnickým hnutím. Studie využívají výsledků získaných metodou orální historie, přičemž nahrávky všech citovaných rozhovorů jsou uloženy v Centru orální historie ÚSD ve sbírce Rozhovory.

Sborník prací sedmnácti českých a zahraničních historiků vychází z přednáškového cyklu, který se v letním semestru 2002–2003 uskutečnil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Autoři nejen mapují známé i méně známé otázky z dějin opozice a odporu proti normalizačnímu režimu v Československu (disent, pouliční demonstrace, katolická církev, ekologické hnutí, underground či postupy tajné policie při potlačování, respektive usměrňování činnosti domácí opozice a exilových skupin), ale snaží se uvedené téma zasadit i do širšího středoevropského kontextu.

Na konci srpna 1966 vyhlásil ÚV KSČ celostátní kampaň proti "pronikání nevkusu do úpravy účesů u chlapců a mladých mužů". V této době v Československu podobně jako v dalších zemích vzrůstal počet mladých lidí, kteří začali dávat najevo, že jsou jim cizí oficiálně deklarované hodnoty, cíle i kulturní normy jejich rodičů. Tento kulturní konflikt nebo vzdor se projevoval na Východě i Západě příklonem k novému druhu hudby, volbou specifického způsobu oblékání či úpravy zevnějšku, zaváděním nových tanců, způsobů trávení volného času či odlišným postojem k sexualitě. Do kampaně proti vlasatcům se zapojila řada státních a společenských institucí. Hlavní represivní roli sehrála Veřejná bezpečnost, která na konci srpna 1966 vyhlásila celostátní akci "Vlasatci", v jejímž rámci bylo během několika týdnů evidováno a různým způsobem postiženo okolo čtyř tisíc osob. Kniha je vybavena rozsáhlou obrazovou dokumentací.

Hlavním tématem nové knihy jsou historické události spojené se vznikem, existencí, stržením a obnovením Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Postaven byl císařem Ferdinandem III. jako poděkování Panně Marii za obranu Prahy před Švédy v roce 1648 a ukončení prvního celoevropského válečného konfliktu. Autoři nevnímají tuto barokní památku pouze jako mimořádné umělecké a urbanistické dílo Jana Jiřího Bendla, ale také jako významný kulturní symbol. Jeho prostřednictvím se dotýkají řady dalších témat, mezi něž patří dobové spory o smysl a výklad českých dějin, role barokního umění, vztah státu a církve, husitský a bělohorský mýtus či náboženské spory. Autoři rovněž osvětlují často tradované mýty, které souvisejí s Mariánským sloupem. Za významnou považují také otázku jeho ikonografie. Součástí knihy je rozsáhlá obrazová příloha, která obsahuje řadu doposud nepublikovaných fotografií. Autoři vycházeli vedle dostupné literatury z mnoha archivních pramenů včetně pozůstalosti prvního předsedy Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí architekta Pavla Naumana. Knihu graficky upravil František Štorm. Předmluvu napsal Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský a primas český. Doslov napsal prorektor Univerzity Karlovy prof. Jan Royt. Publikaci lektorovali historici Petr Koura a Jaroslav Šebek.

Katalog k výstavě o historii a činnosti Charty 77, neformální občanské iniciativy, kritizující nedodržování lidských a občanských práv. (Publikace v česko-anglickém podání.)

Příspěvky sedmi autorů – Petra Blažka, Petra Cajthamla, Bořivoje Čelovského, Petra Koury, Pavla Palečka, Radka Schovánka a Pavla Žáčka – s faktografickou přesností nejen odkrývají některé temné stránky v působení Státní bezpečnosti, ale také působivě vykreslují osobnost a charekter několika z těch, kteří stáli v pozadí této kdysi tak všemocné komunistické tajné policie.

Hlavním tématem knihy jsou happeningy Společnosti za veselejší současnost, která působila na konci osmdesátých let 20. století jako jedna z opozičních iniciativ v Československu. Přibližuje její veřejné působení, zvolenou strategii, ohlasy ve společnosti a reakce komunistického režimu. V publikaci jsou také představeny stručné dějiny happeningu jakožto uměleckého fenoménu a jeho využívání při opoziční činnosti na konci osmdesátých let v sovětském bloku, zejména polskou Pomerančovou alternativou. Kniha obsahuje řadu dobových fotografií a archivních dokumentů, které společně se vzpomínkami pamětníků přibližují podobu pouličních happeningů a vypovídají o dobové atmosféře, ve kterých se odehrály. Předmluvu napsal spoluzakladatel Společnosti za veselejší společnost Luboš Rychvalský.

Kniha přináší ucelený pohled, který jasně dokumentuje zločinnost komunistického režimu. Kromě Ladislava Kudrny přispěli svými texty například Petr Blažek, Pavel Žáček, Jan Rychlík, Zdeněk R. Nešpor nebo Antonie Doležalová. Jedná se o ucelený pohled na zločiny normalizace, kniha obsahuje spoustu zajímavých fotografií a navíc také články novinářů, kteří se do debaty s Michalem Pullmannem zúčastnili. Třicet let po sametové revoluci tu máme situaci, kdy někteří lidé tvrdí, že se „zase tak moc nestalo“ – a to nemůžeme nechat jen tak, zejména s ohledem na disidenty, politické vězně a emigranty, jimž komunisté zničili život.

Kniha se zaměřuje na období krize Polské lidové republiky mezi lety 1980 a 1984, kdy došlo k významným politickým a sociálním změnám. Autor Petr Blažek analyzuje činnost Státní bezpečnosti a její roli v potlačování disidentských hnutí, zejména hnutí Solidarita, které se stalo symbolem odporu proti komunistickému režimu. V knize jsou podrobně zpracovány operace a strategie, které byly použity k monitorování a zastrašování aktivistů a obyvatelstva. Hlavními tématy jsou státní represe, politické intriky a dynamika mezi vládou a občanskou společností. Autor se věnuje také mezinárodnímu kontextu a vlivu zahraniční politiky na domácí situaci. Kniha zahrnuje analýzu klíčových postav, které se podílely na těchto událostech, včetně politiků, disidentů a agentů Státní bezpečnosti. Text je podložen historickými dokumenty, svědectvími a analýzami, což přispívá k hlubšímu porozumění složitému období polských dějin. Čtenář získá ucelený pohled na to, jak se formovaly politické a sociální struktury v Polsku během krizových let a jaký dopad měly na životy obyvatel.

Průvodce po místech spojených s Chartou 77 na území Prahy 2.Seznam všech signatářů Charty 77, kteří bydleli na území Prahy 2. U každé osobnosti je uvedena přesná adresa, datum podepsání Charty a kdy byl podpis zveřejněn. Doplněno podpisovými lístky signatářů a fotografiemi z jejich sledování příslušníky StB. Součástí jsou dobové dokumenty VONSu, celé znění Prohlášení Charty 77 a výzvy Několik vět (1989).

Tématem sborníku je kolektivizace venkova v Československu, kterou vládnoucí Komunistická strana Československa prosadila podle radikálního sovětského vzoru po únoru 1948. Mezi její tragické důsledky patřilo rozrušení historických, sociálních a majetkových vazeb venkovského obyvatelstva –nejviditelněji se projevilo takřka úplnou likvidací selského stavu. Autoři představují zvolené téma z různých úhlů, najdeme mezi nimi historiky, politology, sociology, ekonomy či ekology. Někteří se zabývají nejen událostmi v Československu, ale také jejich komparací se situací v dalších státech sovětského bloku. Vedle odborných studií a dobových dokumentů je v knize otištěn rovněž přepis panelové diskuse s Janem Brojem, Ivanem Dejmalem a Ivo Feierabendem, která se v roce 2007 uskutečnila na mezinárodní konferenci uspořádané Českou zemědělskou univerzitou v Praze.

Zatím nejucelenější historický pohled na nejradikálnější projev kolektivizace českého a moravského venkova, kdy byly v rámci akce "Kulak" (v dobových dokumentech se používala zkratka akce "K") nuceně ze svých statků vystěhovány tři až čtyři tisíce selských rodin. Kniha, na které po několik let pracovalo šest historiků, vymezuje obecný politický a institucionální rámec kolektivizace zemědělství v Československu po roce 1948. Zabývá se přijetím, uplatňováním a zrušením "směrnic tří ministrů", na jejichž základě byla v roce 1951 akce "K" zahájena. Jsou v ní popsány proměny vztahů centrálních institucí a přiblížen základní normativní rámec celého procesu. Případové studie přibližují také podobu násilné kolektivizace ve třech tehdejších okresech (jindřichohradecký, jičínský a sedlčanský), kterou jako ilustraci poměrů dokresluje autentická vzpomínka oběti. V příloze jsou publikovány základní archivní dokumenty k akci "K", z nichž většina nebyla doposud zveřejněna (poprvé je zde například publikován originál "směrnice tří ministrů"). Velmi podstatnou přílohu knihy tvoří seznamy vystěhovaných selských rodin, které byly poprvé pro účel vydání překontrolovány, byly v nich opraveny chyby, duplicity, byly abecedně seřazeny a obsahují jmenný i místní rejstřík.

Tématem této historické monografie jsou politicky motivované případy sebeupálení v sovětském bloku v letech 1966–1989. Na základě historických pramenů autor napsal studii o tomto fenoménu a jednadvacet portrétů živých pochodní, u kterých je doložitelná minimálně částečná politická motivace. Celkem osm případů se stalo v Sovětském svazu (odehrály se na území dnešního Ruska, Ukrajiny, Litvy a Lotyšska), sedm případů sebeupálení se uskutečnilo v Československu, dva případy jsou z Rumunska a Polska a po jednom z východního Německa a Maďarska. Značná část z nich byla radikální reakcí na srpnovou okupaci Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy a na potlačení pražského jara. Pro volbu sebeupálení jako formy radikálního protestu hrály zpočátku klíčovou roli případy vietnamských buddhistů. Od ledna 1969 mělo iniciační význam zejména sebeupálení Jana Palacha, které vyvolalo početnou vlnu následovníků nejen v domácím prostředí, ale také v zahraničí.