Petr Blažek Books

Explores cases of self-immolation as political protest against Communist occupation in the Soviet Bloc. This work presents the lives of individuals who chose self-immolation as a radical form of protest against the political oppression of Communist regimes between 1966-1989. More than fifty cases were identified during this period, but the focus is on twenty-one instances where political motivation is evident from historical sources. Many "living torches" emerged in response to the August 1968 occupation of Czechoslovakia and the suppression of the Prague Spring. Following Jan Palach's self-immolation in January 1969, a significant wave of similar protests arose not only in Czechoslovakia but also abroad, influencing further acts of self-immolation until the late 1980s. Despite varying conditions across the Soviet Bloc, these acts shared a common rejection of totalitarian rule. They were often drastic responses from Czechs, Lithuanians, Ukrainians, and Poles who opposed the enforced Communist regime and Soviet military presence. Many sacrificed their lives to awaken others from indifference and resignation. Even decades later, these shocking acts provoke reflection on fundamental questions of human existence.

V lednu 1969 se na pražském Václavském náměstí zapálil dvacetiletý student Jan Palach. Chtěl tak vyburcovat své spoluobčany, aby se postavili nastupující normalizaci. Ačkoliv na jeho protest i smrt bezprostředně reagovaly statisíce lidí, dalšímu omezování občanských svobod se již zabránit nepodařilo. Od Palachovy doby je tak nasnadě otázka, zda měl jeho čin vůbec smysl, a pokud ano, tak jaký? Sborník Jan Palach '69 nabízí řadu textů, úvah a dokumentů, které by měly napomoci v hledání odpovědí. Kniha přináší vůbec poprvé nejen detailní historický popis Palachova příběhu a jeho radikálního protestu, ale přibližuje také jeho teologickou, filosofickou i uměleckou reflexi. Podrobně se věnuje rovněž osudům Palachových následovníků i předchůdců v Československu a v dalších státech východního bloku. Součástí knihy je rozsáhlá edice archivních dokumentů a fotografií, které shromáždili během vyšetřování Palachova sebeupálení příslušníci Veřejné i Státní bezpečnosti. Jedná se většinou o dosud nepublikované materiály.

Hlavním tématem této publikace jsou různorodé vztahy spisovatele a filosofa Zbyňka Fišera se Státní bezpečností. Zbyněk Fišer používal od konce čtyřicátých let 20. století pseudonym Egon Bondy. Ve čtyřech obdobích byl postupně spolupracovníkem komunistické tajné policie s krycími jmény„Klíma“, „Zbyněk“, „Mao“ a „Oskar“. Od roku 1961 až do roku 1989 byl s přestávka mi úspěšně nasazen do mnoha akcí Státní bezpečnosti. Kniha má dvě části. První je interpretační studie Miroslava Vodrážky nazvaná Historie jako rozplétání otevřenosti života a díla. Její titul je inspirován teoretickým spisem filosofa postmoderny Umberta Eca Otevřené dílo. Studie se zaměřuje na zkoumání života a díla Zbyňka Fišera (alias Egona Bondyho) a nejrůznějších poloh bondyovského mýtu, který je specifický tím, že byl dlouhodobě vytvářen nejen samotným autorem, různými aktéry a skupinami, ale zejména nebyl možný bez tajných plánů StB. Druhou částí knihy je edice archivních dokumentů Státní bezpečnosti z let 1949–1989, které vybral a kritickým poznámkovým aparátem opatřil historik Petr Blažek.

Publikace přibližuje pomocí dobových dokumentů a fotografií vykonstruovaný politický proces s JUDr. Miladou Horákovou a dalšími osobnostmi, který se na pokyn vedení Komunistické strany Československa uskutečnil na jaře 1950. Na jeho přípravě se podíleli sovětští poradci vyslaní do Československa na podzim 1949. Doprovázela ho masivní dehonestační a propagandistická kampaň. Katalog vychází ze stejnojmenné výstavy, která byla v červnu 2020 připravena při příležitosti sedmdesátého výročí těchto tragických událostí. The publication presents, with the help of contemporary documents and photographs, the fabricated political trial with JUDr. Milada Horáková and other co-defendants, which took place in the spring of 1950 upon the instructions of the leadership of the Communist Party of Czechoslovakia. In the preparation of this political show-trial, Soviet advisers sent to Czechoslovakia in the autumn of 1949 took active part. The trial was accompanied by a massive defamatory and propaganda campaign. The publication is based on the eponymous exhibition organised in 2020 to commemorate the seventieth anniversary of these tragic events.

Tématem této publikace je životní příběh sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva a historie jeho propagandistického pomníku, který stál v letech 1980–2020 na náměstí Interbrigády v pražské Bubenči. Jeho autory byli sochař Zdeněk Krybus a architekt Vratislav Růžička. V zemi, kdevládla od konce druhé světové války Komunistická strana Československa, byla po 21. srpnu 1968 umístěna početná okupační sovětská vojska. Je příznačné, že slavnostního odhalení Koněvovy sochy se zúčastnil i jejich nejvyšší představitel. Po roce 1989 se Koněvův pomník stal předmětem sporů, které odrážely různé pohledy na minulost. Doslov napsal historik architektury Zdeněk Lukeš. Kniha je vybavena řadou dobových fotografií a archivních dokumentů.

Tématem edice dokumentů jsou aktivity Státní bezpečnosti proti prof. Janu Patočkovi. Publikace vychází z doposud převážně nezveřejněných archivních pramenů z provenience StB. V rukopise kritické edice je zahrnuto celkem 120 dokumentů z období let 1960–1984. Jedná se o různé operativní zprávy, protokoly z výslechů Jana Patočky z roku 1977 a mimořádné informace o ohlasech na jeho smrt. V dokumentaci jsou poprvé písemně doložena rozsáhlá opatření, která tajná policie podnikla v souvislosti s Patočkovým pohřbem. V úvodní studii je věnována pozornost i neúspěšné snaze Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu soudně postihnout příslušníky tajné policie, kteří Jana Patočku v březnu 1977 „vyslýchali.

Publikace se zaměřuje na protest Ryszarda Siwce, který 8. září 1968 na varšavském Stadionu Desetiletí zapálil sám sebe na protest proti okupaci Československa. Devětapadesátiletý úředník si svůj čin pečlivě připravil, nahrál poselství obviňující Sovětský svaz z imperialismu a vyzval krajany k odporu proti totalitnímu režimu. Vytvořil letáky a sepsal závěť, kterou zaslal notářství. Na centrální oslavy dožínek, kde bylo přítomno kolem sta tisíc lidí, jeho protest nezískal očekávanou reakci. Po uhašení byl hospitalizován, ale čtyři dny poté zemřel, přičemž byl pod dohledem tajné policie, která jeho čin utajila. O události se sice brzy dozvěděla redakce Rádia Svobodná Evropa, ale zprávu nepovažovala za důvěryhodnou. Až po sebeupálení Jana Palacha byla v březnu 1969 zpráva o Siwcově protestu odvysílána. V roce 1981 jeho rodina vydala pamětní spis, kde byl poprvé publikován přepis jeho poselství. V devadesátých letech shromáždil režisér Maciej J. Drygas svědectví a archivní dokumenty, včetně záběrů hořícího Siwce. V roce 1991 natočil dokument Uslyšíš můj křik.

Tématem sborníku je kolektivizace venkova v Československu, kterou vládnoucí Komunistická strana Československa prosadila podle radikálního sovětského vzoru po únoru 1948. Mezi její tragické důsledky patřilo rozrušení historických, sociálních a majetkových vazeb venkovského obyvatelstva – nejviditelněji se projevilo takřka úplnou likvidací selského stavu. Autoři představují zvolené téma z různých úhlů, najdeme mezi nimi historiky, politology, sociology, ekonomy či ekology. Někteří se zabývají nejen událostmi v Československu, ale také jejich komparací se situací v dalších státech sovětského bloku. Vedle odborných studií a dobových dokumentů je v knize otištěn rovněž přepis panelové diskuse s Janem Brojem, Ivanem Dejmalem a Ivo Feierabendem, která se v roce 2007 uskutečnila na mezinárodní konferenci uspořádané Českou zemědělskou univerzitou v Praze.

Česko-anglická publikace, vydaná společně českým Ústavem pro studium totalitních režimů a polským Ústavem národní paměti, přináší všechna zásadní dostupná svědectví o Ryszardu Siwcovi, devětapadesátiletém polském občanovi, který se 8. září 1968 na varšavském stadionu zapálil na protest proti srpnové okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a účasti jednotek Polské lidové republiky na této invazi. Sebeupálení Ryszarda Siwce patří vedle protestu Jana Palacha nejen k nejlépe popsaným, ale také k nejlépe zdokumentovaným. Díky tomu je možné pokusit se odpovědět na otázku, jaká byla motivace Ryszarda Siwce, ale také dalších osob, které zvolili tuto formu odporu.