Josef Bolf. Black Book
- 119 pages
- 5 hours of reading







This publication explores the role of Czech, Slovak, and Eastern European postwar art within global history, intentionally avoiding the typical Western canonization processes. Its focus is on understanding the contexts in which artworks are created and theorized, emphasizing their interconnections rather than comparing Eastern and Western neo-avant-gardes. Tomas Pospiszyl highlights key narratives from the Eastern European art scene, blending personal stories with artistic agendas. Artists from former Czechoslovakia, such as Knizak, Kolar, Koller, and Kovanda, are examined alongside Situationists, Minimalists, and Fluxus figures. The text also connects these historical figures with contemporary Czech artists like Kotatkova, Mancuska, and Seda. Through nine essays spanning 1939 to 2013, the collection offers a fresh perspective on visual arts during and after the Iron Curtain era, linking various artistic ideologies to the political and social contexts of the West. Pospiszyl draws parallels between the theories of Clement Greenberg and Jindrich Chalupecky, suggesting they are akin to "identical twins raised apart," shaped by a shared intellectual background. The volume is introduced by British art historian Sven Spieker and is part of the Documents series, co-published with Les presses du réel and tranzit.cz.
Česko-anglický atlas popisuje na 550 soch vzniklých v období tzv. normalizace (1969-1989). V této době byly plastiky nedílnou součástí architektury a byly na ně vyčleněny finance (4 procenta) v rámci celkových nákladů na stavbu. Vznikalo tak velké množství uměleckých děl značně rozdílné kvality. Kniha popisuje sochy, objekty či mozaiky umístěné ve veřejném prostoru v Praze, v městech ČR i na Slovensku. Sochař Pavel Karous se s nadhledem a vtipem pokusil o rozčlenění plastik do různých skupin podle vizuálního působení, přičemž se inspiroval členěním v živočišné a rostlinné říši. Najdeme tu tedy např. rod sorela, druh ztratila klíče, rod bruselská těžítka, druh trifidi atd. Fotografie objektů pořídil Hynek Alt. U každé sochy je kromě fotografie uveden její autor, název, materiál a umístění. Krátká charakteristika je zařazena vždy na začátku skupiny soch začleněných pod jeden druh (čeleď, rod). Závěrečné shrnující stati jsou z pera T. Pospiszyla, S. Jankovičové a J. Kořínkové. Doprovodný materiál k druhému, revidovanému vydání tvoří katalog fotografií modelů sochařských realizací.
Rozsáhlá monografie významného českého sochaře Davida Černého, patřícího k nejvýraznějším zástupcům své generace, jehož práce lze v mnoha ohledech považovat za společensky angažované. Publikace chronologicky představuje jeho dosavadní tvorbu, která se kromě své umělecké kvality vyznačuje také osobitým komentářem společenského dění v České republice i ve světě za posledních 25 let. Textovou stránku knihy tvoří materiály z novin, časopisů, katalogů a elektronických souborů dostupných v archivu umělce, uspořádaných teoretikem umění Tomášem Pospiszylem. Autory grafického zpracování jsou Petr Bosák, Robert Jansa a Adam Macháček (2017 Designers), několikanásobní držitelé ocenění Nejkrásnější česká kniha. V doprovodné stati glosuje Tomáš Pospiszyl solitérnost, charakteristickou právě pro Černého: “David Černý většinou odmítá přistoupit na běžná pravidla uměleckých institucí, ignoruje jejich rituály a hierarchie. Vynaložil hodně úsilí, aby se bez nich obešel, aby na nich nebyl závislý.
Rozsáhlá vázaná publikace shrnující dosavadní umělcovu tvorbu s autorskou přílohou. „Každý večer se několik miliónů lidí se zájmem dívá, jak dvěma desítkám rodin řeka vyplavila sklep, nebo pozoruje auto, namotané na strom u cesty, ve kterém všichni cestující zahynuli. Drobné katastrofy občas nahradí velká, pokud možno obtížně představitelná hrozba: malárií nakažení komáři nebo šílenci vkládající žiletky do kojeneckých výživ. Jako kdyby naše civilizace potřebovala nové a nové důvody ke strachu, stále hledá nepřátele a scénáře možných katastrofických situací. Jsme pečliví pozorovatelé vzdálených neštěstí. Podobné zprávy nám přinášejí aspoň dočasný pocit jistoty.“
Ide o retrospektívny katalóg konceptuálneho umelca Ľubomíra Ďurčeka (1948), nadväzuje na koncepciu autorovej samostatnej výstavy v Stredoslovenskej galérii v Banskej Bystrici z roku 2012. V katalógu je ťažiskovo jeho tvorba zameraná na obdobie československej „normalizácie" sedemdesiatych a osemdesiatych rokov dvadsiateho storočia. Editorka: Mira Keratová Autori textu: Petra Hanáková, Aurel Hrabušický, Mira Keratová, Tomáš Pospiszyl
Monografie malíře, grafika, kreslíře a ilustrátora Jana Híska. Kniha zachycuje autorovu intenzívní tvorbu mezi lety 1995 a 2001. Jan Rous o jeho mystickém díle řekl: „Hískova fantazie si sice vytváří blízké snové bytosti, jejich základ je ovšem prvotně podmíněn světlem. Rodí se ze světla, aby vzdorovaly temnotě nebo ji dokonce překonávaly, jsou plny pozitivní zvěsti, bytostně sakrálních obsahů.“ Vázaná kniha plná velkoformátových reprodukcí Hískových kreseb a maleb s úvodem a texty Charlotty Kotíkové, Otto M. Urbana a Tomáše Pospiszyla. Svá výtvarná díla doprovodil sám autor několika poetickými texty.
Výstavu Františka Skály doprovází katalog, jenž představuje autorovy práce vzniklé od roku 2004 do současnosti, instalované v jednotlivých pavilonech expozice ve Valdštejnské jízdárně či jako solitérní monumentální sochy. Publikace se dá chápat jako přehlídka několika autorových tematických expozic, kdy jedna zdánlivě zpochybňuje předešlou a zaběhnutý obraz o autorově práci. Celek však vyjevuje skrytý řád, názor na svět, předmět uměleckého zájmu a zkoumání, které chce Skála prostřednictvím své tvorby co nejpřesněji artikulovat.
Publikace Tomáše Pospiszyla Asociativní dějepis umění je postavena na esejistické analýze děl významných, i když stále nedostatečně ceněných osobností českého a slovenského umění padesátých až sedmdesátých let. Současně nabízí úvod do problémů současného umění a snaží se dokázat, že i zdánlivě těžko uchopitelná tvorba dneška je produktem historické kontinuity a vývojové logiky. Převládající tvůrčí strategií analyzovaných umělců je propojování různorodých elementů do kolážové struktury. Podobným postupem se řídí i samotná kniha. Místo lineárního myšlení, zdlouhavého dokazování a textu přetíženého odbornými výrazy nastoluje významové souvislosti pomocí kontrastů a volnějších asociací.
Rozsáhlá a výpravná publikace vydaná k příležitosti výstavy v pražském Rudolfinu v roce 2017.