Kritik a teoretik umění Jindřich Chalupecký (1910–1990) významným způsobem ovlivnil kulturní život bývalého Československa. Jeho tvorbou prostupuje téma vztahu umění a společnosti a otázka, jak učinit moderní umění smysluplným. Klíčem, jak k dílu kritika přistoupit, se pro autory kolektivní monografie staly Chalupeckého texty. Jejich výběr poskytl chronologické a tematické uzly, které umožnily nahlédnout do historických okolností vzniku textů, přiblížit vztahy k vybraným osobnostem nebo ideové a praktické okolnosti jejich publikování. Součástí publikace je aktualizovaná bibliografie Chalupeckého díla. Anežka Bartlová, Tomáš Glanc, Johana Lomová, Tomáš Pospiszyl (ed.), Jan Wollner
Druhý svazek edice m přibližuje myšlenkový svět a dílo malíře a ilustrátora Teodora Rotrekla (1923–2004), který dosud nepatří ke klasikům českého výtvarného umění. Známý je spíše jako ilustrátor vědecko- -fantastické literatury. Rotrekl byl přitom prvním českým umělcem, který veřejně vystavil prostorovou asambláž, začal kombinovat malbu s fotografií a experimentoval s technikou pop artové obrazové montáže. Jeho světonázor se vymykal dnešnímu vnímání hodnot českého poválečného umění, spjatého s tvorbou vymezující se vůči komunistickému režimu. Patřil k umělcům, kteří se 50. a 60. letech ztotožňovali s vládnoucími politickými ideály. Po kritice okupace Československa v roce 1968 sice nemohl vystavovat, své politické přesvědčení ale nezměnil. Monografie představuje celek tvorby Teodora Rotrekla, včetně užitého umění. Současně analyzuje prostředí kultury socialistického Československa. Přibližuje dobové funkce populárně naučné ilustrace, ideologický rozměr vědecké fantastiky a rozebírá vztah mezi Rotreklovou tvorbou a globálním pop artem.
Začal psát v době, kdy byl novinkou surrealismus. Žil natolik dlouho, aby stačil referovat o postmodernismu. Životní osudy Jindřicha Chalupeckého (1910–1990) jsou i příběhem české kultury. Historik umění Tomáš Pospiszyl je převyprávěl s použitím autobiografických citátů samotného Chalupeckého, texy doprovázejí imaginativní ilustrace Terezy Bartůňkové.
Tato publikace představuje další krok v dlouhodobém úsilí Společnosti Jindřicha Chalupeckého přiblížit veřejnosti význam odborníka na výtvarné umění, jehož jméno již více než třicet let dává symbolický kredit jejím aktivitám.
Současné umění zatím nemá své dějiny. Jak ho tedy uchopit a jak mu rozumět? Na to se snaží odpovědět publikace Tomáše Pospiszyla, jednoho z předních teoretiků současného umění, vydaná ke stálé expozici GMU, která je vůbec první dlouhodobou výstavou věnovanou výhradně současnému českému umění, a to od 70. let až do současnosti. Do dějinotvorné problematiky autor nahlíží skrze jednotlivá témata, různé přístupy a tendence umělecké tvorby – od klasických technik přes fotografii, performance až po film, video a další digitální technologie. Obrazově zpracovaná publikace přístupnou formou přibližuje různorodost současného umění a rozmanitost výtvarného jazyka jednotlivých autorů a autorek na příkladech konkrétních děl ze sbírek královéhradecké galerie. Snaží se také čtenáři vysvětlit, že právě aktuální tvorbě, která přirozeně odráží problémy dnešního světa, může porozumět mnohem lépe než staršímu umění.
Kdysi dávno pro sebe MILAN HOUSER (*1971, CZE) objevil lak jako jedinečný malířský materiál. A od jeho používání už neustoupil. Rozhodující okolností nejspíš bylo, že jeho přelíváním a rozpouštěním je možné v obraze budovat nečekanou hloubku, prostor a objem. Lakem se dají modelovat, překrývat nebo obalovat objekty, umí být rafinovaně nenápadný i okázalý. S jeho složením a konzistencí lze neustále experimentovat: dají se do něj přimíchávat ingredience, které se stávají nositeli specifických významů, je možné zkoušet nové interakce jednotlivých vrstev laku, dá se do něj řezat, dá se leštit a hladit. Lakové kaluže si dokážou vizuálně podrobit okolí, odrazem v lesklém povrchu kamuflují i pohlcují realitu, podmaňují a přizpůsobují si okolní svět. Obraz se pak může chovat tak, jak mu obvykle nepřísluší: může být sochou, designem, land artem, je proměnlivý a nestálý. Čeština, angličtina, francouzština.
Publikace doprovázející výstavu věnovanou výročí narození mistra Jana Husa a sametové revoluce obsahuje kromě katalogu site-specific děl 32 výtvarníků a architektů reagujících na téma pravdy ve své tvorbě také eseje předních českých intelektuálů a jejich pohledu na téma pravdy v našem životě a společnosti: Václava Bělohradského, Ivana Blechy, Petra Fischera, Karla Hvížďaly, Petra Kratochvíla, Patrika Ouředníka, Miroslava Petříčka a Jiřího Přibáně.
This publication searches for the place of Czech, Slovak, and Eastern European postwar art in global history. Programmatically avoiding the repetition of the processes of Western canonization, its aim is not to fruitlessly compare Eastern and Western neo-avant-gardes and contemporary art practices, but to decipher the circumstances under which artworks are created, theorized, and how they communicate with one another. Tomas Pospiszyl enlists the history of contemporary Eastern Europe art by highlighting emblematic stories of the art scene protagonists, and mixing personal anecdotes with artistic agendas. Artists active in former Czechoslovakia (Knizak, Kolar, Koller, Kovanda) are considered in relation to Situationists, Minimalists, and Fluxus artists. Inter-generational connections are also drawn with Czech contemporary artists (Kotatkova, Mancuska, Seda). Establishing significant links through contrast and association, this collection of nine essays, spanning 1939 to 2013, proposes a new reading of the visual arts during the Iron Curtain Era and after. This approach enables different artistic or theoretical ideologies and interests to be related to the political and social situations of the West. Through deep analysis, it appears that even if the circumstances were very different, the results were sometimes astonishingly similar, as pointed out in Pospiszyl’s comment on the theories of Clement Greenberg and Jindrich Chalupecky: “Chalupecky and Greenberg are to a certain extent reminiscent of identical twins raised apart after birth whose mother—that is, their common intellectual background—was the interwar leftist avant-garde and the Marxist ideology that was undergoing a profound crisis in the late 1930s in both Czechoslovakia and the United States.” Tomas Pospiszyl (*1967) is a Czech critic, curator, art historian, and teacher. He has published extensively on 20th- and 21st-century art, and coedited, with Laura Hoptman, „Primary Documents: A Sourcebook for Eastern and Central European Art Since the 1950s“ (MIT Press, 2002). He teaches at the Film and Television School of the Academy of Performing Arts and the Academy of Fine Arts in Prague. The volume is introduced by British art historian and art history professor Sven Spieker, founding editor of ARTMargins Print, a journal devoted to contemporary art practice in the global margins. The book is part of the Documents series, co-published with Les presses du réel and dedicated to critical writing and with tranzit. cz.
Rozsáhlá monografie významného českého sochaře Davida Černého, patřícího k nejvýraznějším zástupcům své generace, jehož práce lze v mnoha ohledech považovat za společensky angažované. Publikace chronologicky představuje jeho dosavadní tvorbu, která se kromě své umělecké kvality vyznačuje také osobitým komentářem společenského dění v České republice i ve světě za posledních 25 let.
Textovou stránku knihy tvoří materiály z novin, časopisů, katalogů a elektronických souborů dostupných v archivu umělce, uspořádaných teoretikem umění Tomášem Pospiszylem. Autory grafického zpracování jsou Petr Bosák, Robert Jansa a Adam Macháček (2017 Designers), několikanásobní držitelé ocenění Nejkrásnější česká kniha.
V doprovodné stati glosuje Tomáš Pospiszyl solitérnost, charakteristickou právě pro Černého: “David Černý většinou odmítá přistoupit na běžná pravidla uměleckých institucí, ignoruje jejich rituály a hierarchie. Vynaložil hodně úsilí, aby se bez nich obešel, aby na nich nebyl závislý.
