Jan Čep Books

'Ein außerordentlich ruhiger und aufmerksamer Erzähler, voller Sinn für das freundliche, warme, vertrauliche Detail und das Leben der Dinge.' So rühmte die Kritik Jan Cep (1902 – 1974), einen der großen Autoren der katholischen Moderne. In seinen Bildern aus dem mährischen Landleben gelingt es ihm, das ganze Drama der menschlichen Existenz einzufangen: von den seelischen Nöten des Dorfjungen, der zum ersten Mal in die Stadt geschickt wird, bis zu den Geschichtskatastrophen des zwanzigsten Jahrhunderts. Auch so brisanten Themen wie der Deportation der tschechischen Roma und der wahllosen Gewalt gegen die Okkupanten am Ende des Zweiten Weltkriegs hat sich Cep gewidmet. Mit seinem kritischen Blick auf die eigene Nation war ihm eine Außenseiterrolle beschieden. Nach der kommunistischen Machtergreifung blieb ihm nur die Flucht. Die Auswahl von großenteils erstmals übersetzten Texten spannt einen Bogen von Ceps Anfängen bis zu seiner Exilzeit.

3. svazek spisů Jana Čepa. Obsahuje povídkové soubory Tvář pod pavučinou, Polní tráva a Cikání a jiné prózy.

Kniha ČERVENÝ MUŠKÁT navazuje na Spisy Jana Čepa, vydané v letech 1991-1999. K titulům Dvojí domov, Hranice stínu, Polní tráva, Rozptýlené paprsky, Samomluvy a rozhovory a Poutník na zemi se nyní přidává svazek, obsahující rané Čepovy povídky z let 1921-1926, otištěné převážně v literární příloze Moravskoslezského deníku, dále několik časopisecky publikovaných fragmentů a příležitostných próz z třicátých let a nakonec prózy, které Jan Čep nezařadil do pozdějších vydání svých povídkových knih. Zvláště juvenilie, uložené v periodiku dnes obtížně dostupném, jsou pro širší čtenářskou obec dosud zcela neznámé. Setkáváme se v nich v zárodečné podobě s většinou motivů a témat charakteristických pro pozdější Čepovy práce. Máme možnost sledovat zrání Čepova slova a cestu od naturalistického vidění a expresionistického neklidu k duchovnímu uchopení reality a střízlivému toku tiché melodie jazyka. ČERVENÝ MUŠKÁT završuje vydání Čepova prozaického díla a spolu s předchozími svazky je tak čtenářům k dispozici komplet jeho beletristické tvorby.

Z historie literatury nelze vymazat dílo Jana Čepa, spisovatele, který je opravdovým Mistrem českého jazyka.

Jan Čep (1902–1974) patří k výrazným českým prozaikům dvacátého století. Jeho odchod do exilu po únoru 1948 a spirituální orientace jeho tvorby způsobily, že v době komunistického režimu byla Čepova díla umlčována. Několikasvazkové vydání autorových próz a esejů, připravené Bedřichem Fučíkem a Mojmírem Trávníčkem, tak mohlo být zveřejněno jen v samizdatu a knižní podoby se dočkalo až po roce 1989. Česká knižnice přináší kratší prózy ze všech období Čepovy tvorby, od knižního debutu Dvojí domov z poloviny dvacátých let až po exilové Cikány. Výběr a komentář Tomáš Kubíček, příprava textu Marie Havránková.

Jádro souboru shrnujícího autorovu exilovou, převážně autobiografickou esejistiku tvoří dvě poslední Čepovy knihy: úvahy a deníkové záznamy Poutník na zemi a autobiografický esej Sestra úzkost. Kniha je doplněna patnácti, u nás většinou dosud netištěnými eseji.

Kniha ČERVENÝ MUŠKÁT navazuje na Spisy Jana Čepa, vydané v letech 1991-1999. K titulům Dvojí domov, Hranice stínu, Polní tráva, Rozptýlené paprsky, Samomluvy a rozhovory a Poutník na zemi se nyní přidává svazek, obsahující rané Čepovy povídky z let 1921-1926, otištěné převážně v literární příloze Moravskoslezského deníku, dále několik časopisecky publikovaných fragmentů a příležitostných próz z třicátých let a nakonec prózy, které Jan Čep nezařadil do pozdějších vydání svých povídkových knih. Zvláště juvenilie, uložené v periodiku dnes obtížně dostupném, jsou pro širší čtenářskou obec dosud zcela neznámé. Setkáváme se v nich v zárodečné podobě s většinou motivů a témat charakteristických pro pozdější Čepovy práce. Máme možnost sledovat zrání Čepova slova a cestu od naturalistického vidění a expresionistického neklidu k duchovnímu uchopení reality a střízlivému toku tiché melodie jazyka. ČERVENÝ MUŠKÁT završuje vydání Čepova prozaického díla a spolu s předchozími svazky je tak čtenářům k dispozici komplet jeho beletristické tvorby.

Pro účastníky XI. bibliofilského večera, konaného v sobotu dne 9. listopadu 1935 v Národním domě na Král. Vinohradech.

Vzájemná korespondence Henriho Pourrata a Jana Čepa je mimořádně cenným pramenným materiálem pro literární historii a pro zkoumání česko-francouzských kulturních styků. Korespondenční vztah je navázán Janem Čepem coby překladatelem Pourratovy monumentální auvergneské epopeje Kašpar z hor. Z pracovní korespondence se velmi brzy stává přátelský dialog, který reflektuje nejen literární zájmy pisatelů a jejich autorské projekty, nýbrž poskytuje i pronikavý komentář k vyhroceným dějinným událostem a přináší analýzu nejedné mezní existenciální situace jedince (Mnichov, okupace, válka, nástup komunismu, český exil). O hloubce přátelství Pourrata s Čepem svědčí i sdílení intimity mezi pisateli (zdravotní problémy, rodinný život, osobní selhání), které také tvoří poutavou linii korespondence a podtrhuje její jedinečnost.

Slavný anglický romanopisec a dramatik se jeví v této knize jako jemný psycholog ženské duše, básník teskných a hořkých nálad, tvůrce složitých lidských organismů, vedoucích vítězný mravní zápas s vášněmi a osudem. Hrdinka románu Gyp Wintonová je krásná, duchaplná a hrdá dívka, která ve chvíli jakého si opojení vlastním mládím a půvabem svolí k sňatku s nadaným houslistou, člověkem nezkrocených animálních pudů, takže soužití manželů je brzy nesnesitelné. V mladé ženě se pak probudí živelná láska k jinému mladému muži, který ji rovněž miluje. Žijí spolu jako manželé, jejich poměr však skončí tragicky právě pro nesmírnost lásky mladé ženy. Dílo je provanuto ovzduším ovzduším vznešené odevzdanosti a ušlechtilé, hrdé melancholie, zároveň je plné melodického chvění citlivých nervů, sajících jemné a drahocenné šťávy života.

Ve třech povídkách je tematizována tíha uplývajícího času, hledání smyslu života a závrať transcendence. První povídka, Ponocný, vypráví o muži, který po dlouhých letech prázdnoty začal vykonávat noční povolání; próza Zápisky Jiljího Klena zachycuje poslední dny člověka, který se vrací do míst, kde na sebe naložil první velkou vinu; a Zatopená ves ukazuje nesnadné stěhování celých rodin při výstavbě přehrady.

Kniha přináší korespondenci dvou významných postav české literatury první poloviny 20. století.

Kniha esejů Jana Čepa s částmi Malé řeči sváteční, Samomluvy a rozhovory a O lidský svět.

Soubor dopisů, které prozaik a esejista Jan Čep (* 1902 v Myslechovicích u Litovle – + 1974 v Paříži) napsal z rodné vsi, kde za války přebýval, do Rokycan mladé studentce gymnázia Věře Procházkové. Dopisy jsou pozoruhodným svědectvím o tom, jak jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století prožíval období nacistické okupace, a současně jsou i nadčasově platným průvodcem mladého člověka těžkou životní situací, návodem k četbě literatury a kritickým kompasem pro začínající autory. Věra Šmídová-Procházková (* 1924) knihu doplnila zevrubnou předmluvou o době, v níž Jan Čep své dopisy psal.

Soubor drobných próz, které vznikly ve 30. a 40. letech a vyšly v útlém sešitku. Jsou to texty evokující staré fotografie. Dojmy a obrazy místy převažují nad dějovou linkou a je z nich znát Čepovo pevné ukotvení v hanácké rovině, kde se roku 1902 narodil a na kterou v méně šťastných dnech pařížského exilu stále vzpomínal. V hlavě se mu komíhaly obrazy: návsi pod sněhem, ospalých oken, bílých střech a náhle zelenající se hrušně, kývající zvolna listnatými haluzemi...

Kniha přináší korespondenci dvou významných postav české literatury první poloviny 20. století. Edičně uspořádal, k vydání připravil a poznámkami opatřil Mojmír Trávníček.

Představovaný korespondenční soubor představuje nejen jedinečný dokument doby, jenž bezprostředně zachycuje život českého exilu po roce 1948, nýbrž je také svědectvím o přátelství dvou rozdílných individualit - již zralého a myšlenkově hotového katolického spisovatele a teprve se hledajícího mladého intelektuála, žáka Václava Černého -, které by se, nebýt tragických okolností 20. století, patrně nikdy nesetkaly. Velmi cennou stránkou korespondence je i její ryze praktická, úřední funkce, díky níž čtenář nahlédne do každodenního dění mnichovské stanice Rádia Svobodná Evropa. Knihu ocení především milovníci díla Jana Čepa - nabízí jim mnoho nových informací o jeho životě v německém a francouzském exilu. Text je doplněn fotografickou přílohou s mnoha dosud nepublikovanými snímky obou pisatelů.

Cesta do Emauz : velikonoční listování v díle Jana Čepa / [výběr, sestava a doslov Mojmír Trávníček]. "V celém Čepově díle existuje takřka nepřetržitá paměť na setkání emauzských učedníků s jejich Učitelem a Pánem, vzpomínka na to, jak se jim otevřely oči při lámání chleba, což jest pro spisovatele tvorba, proměna všedního slova v živoucí slovo poezie či prózy" (Mojmír Trávníček). Útlá knížka nabízí několik výňatků z autorova literárního díla, v nichž se zračí jeho duchovní putování do Emauz v průběhu celého života.

Baladická povídka o cestě jedné dvojice na jitřní bohoslužbu. [vybral, uspořádal a k vydání připravil Mojmír Trávníček]

Čepův rádiový program o světové literatuře Kniha týdne zůstával dosud ve stínu jeho meditativních Úvah časových a nadčasových. Zcela neprávem, neboť se jedná – kvantitativně i kvalitativně – o naprosto zásadní součást Čepova exilového díla. Čepovy „knihy týdne“ totiž v mnohém přesahují stroze informativní charakter recenze. V době jejich vysílání přinášely vítané osvěžení do kulturní vyprahlosti komunistické reality a alespoň částečně zacelovaly bolestné jizvy po řezech ideologického skalpelu. Udržovaly posluchače v kontaktu se svobodnou tvorbou a seznamovaly je s předními jmény světové literatury, jako jsou Albert Camus, François Mauriac, Julien Gracq, Marguerite Durasová, Nathalie Sarrautová, Julien Green, Françoise Saganová, Marguerite Yourcenarová, a mnoho dalších. Pro dnešního čtenáře jsou pak Čepovy „mluvené recenze“ především odrazem jeho četby; přibližují nám nejenom jeho oblíbené autory a vývoj čtenářského vkusu, ale vypovídají také o jeho konfrontaci s novými uměleckými tendencemi v soudobé literatuře. Jsou tak pro nás nedocenitelným dokumentem literární historie umožňujícím poznání dosud neprobádané činnosti Jana Čepa v Radio Free Europe. Nejednou se však může stát, že se čtenář, podmaněn jiskrným slovem a poutavou analýzou recenzenta, nechá Čepovými referáty inspirovat i dnes.

Katolický spisovatel Jan Čep patří k nejvýznamnějším českým meziválečným prozaikům, o jeho osudech exulanta však máme zprávy stále ještě neúplné a pramenně nedostatečně podložené. Rozsáhlý soubor obsahuje především dosud neznámé a nepublikované eseje. Většina z nich nebyla otištěna časopisecky a ani se neocitla v knižním vydání Poutníka na zemi, byla pouze jednorázově uveřejněna při rozhlasovém vysílání Radia Svobodná Evropa. Pro současného čtenáře jsou tedy tyto texty naprosto nedostupné; a jedním z cílů naší edice je vyplnění vzniklé mezery v Čepově esejistice. Očekáváme, že kniha výrazně promění čtenářské i badatelské povědomí o období emigrace v Čepově životě a díle. Kriticky zpracovaná edice, v níž je provedena kolace s časopiseckými otisky i s možnými textovými ekvivalenty v tištěných „meditacích“ Poutníka na zemi, obsahuje i komentáře ke každé jednotlivé eseji. V nich je poukázáno na tematické návraty a variace, které prostupují celou Čepovou esejistiku a jež budují mezitextové vazby jednak směrem k meziválečné esejistice Rozptýlených paprsků a Umění a milosti, jednak k exilové esejistice Samomluv a rozhovorů a Poutníka na zemi.

Povídková kniha obsahuje soubory: Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč (1931)

Tímto souborem dokazuje Čep poznovu, že je mistrem právě v náročném uměleckém útvaru prózy, v novele a povídce. Soustřeďuje se totiž na zpodobnění vymezených dějství, která život člověka vždy nějak vyvrcholují a přinášejí mu rozhodné poznání. Tato kniha obsahuje povídky: Příbuzenstvo, Proměny, Tvář pod pavučinou, Variant a Oldřich Babor.

Významná je Čepova esejistická tvorba náboženského a filosofického rázu – ta je shrnuta v esejistických svazcích “Rozptýlené paprsky” (1946) a “Události a lidé” (1991).

V této knize Čep popisuje své první zážitky z cizí země, ze setkání s cizími lidmi a jejich kulturou. Jde zároveň o jeden z prvních literárních pokusů Jana Čepa a v porovnání s jeho ostatními díly se tu setkáváme s textem psaným výrazně lehčím tónem. I tady však nacházíme momenty spontánně rozeznívající melodii výrazně čepovskou a ukazující na Čepův cit pro pravý, nezfalšovaný smysl věcí - ať už to je v četných ohlédnutích domů, v konfrontaci českého vnímání s odlišným pocitem cizinců, nebo ve střetnutí venkovského života a atmosférou města.

Eseje, proslovy a meditace. Výbor z oblasti esejistiky a žurnalistiky významného katolického spisovatele. Svazek je rozdělen do dvou částí: první zahrnuje jediné vydání esejů, které připravil sám autor a které vydal těsně po válce, druhá část doplňuje tento výbor tak, aby vytvořila obraz autorův doplněný ještě předválečnými a jinými poválečnými pracemi. Všechny příspěvky vznikly do jeho odchodu do emigrace do r. 1948. Většina příspěvků druhé části byla publikována časopisecky a je tedy prakticky dnes nedostupná. Po tomto svazku budou následovat další dva rozsáhlé soubory, shrnující jeho autobiografickou a rozhlasovou tvorbu.

Soubor krátkých próz (z juvenilií 1921-1925).

Kniha obsahuje jediný román tohoto českého spisovatele žijícího po roce 1948 v emigraci, který zobrazuje dramatickou cestu moderního vykořeněného člověka k nalezení vlastní identity.

Nové vydání vzpomínkového románu, v němž anglický spisovatel (1841–⁠1922), který strávil většinu svého života v Jižní Americe, vzpomíná na počátky svého manželství, jež prožil se svou mladou chotí jako uprchlík v Purpurové zemi –⁠ Uruguayi. Romantický příběh mladého manželského páru, Argentinky, jež si vzala proti vůli rodičů Angličana bez pevného postavení, se odehrává na pozadí exotické uruguayské přírody a v politickém klimatu země zmítané neustálými revolucemi a boji vášnivých patriotů proti vlivu mocné Brazílie.

Pod názvem Dvojí domov se skrývá svazek tří povídkových knih Jana Čepa. Jedná se o knihy Zeměžluč, Letnice a Děravý plášť. Jsou to drobné existenciální povídky, které nezakryjí křesťanskou orientaci autora. Třicet povídek českého autora.

Častým tématem próz Jana Čepa je řešení životní krize intelektuála uprostřed venkovské pospolitosti v době tragického duchovního rozvratu moderní společnosti. Tato charakteristika platí i pro Zápisky Jiljího Klena.

A moving spiritual masterpiece that shows the true meaning of divinity in a hostile world A young, shy, sickly priest is assigned to his first parish, a sleepy village in northern France. Though his faith is devout, he finds nothing but indifference and mockery. The children laugh at his teachings, his parishioners are consumed by boredom, rumours are spread about him and he is tormented by stomach pains. Even his attempts to clarify his thoughts in a diary fail to deliver him from worldly concerns. Yet somehow, despite his suffering, he tries to find love for his fellow humans, and even a state of grace. Translated by Howard Curtis

This is Robert Louis Stevenson's historical romance set during the War of the Roses.

Fifteen men on the dead man's chest- Yo-ho-ho, and a bottle of rum! Little do they know that among their crew is the dastardly pirate Long John Silver. Can brave Jim outwit the most infamous pirate ever to sail the high seas?

This dark psychological fantasy is more than a moral tale. It is also a product of its time, drawing on contemporary theories of class, evolution and criminality and the secret lives behind Victorian propriety, to create a unique form of urban Gothic.

Švábský rodák Eduard Morike je jedním z největších nemeckých lyriků a prozaiků. Jeho tvorba je nevtíravou, jemnou směsí čirého ducha Goethova, rozevláté romantiky i tichého kouzla lidové písně, byť se mu často vyčítalo, že třeba ve svých rozsáhlejších dílech nedospěl k přesvědčivé tvarové zákonitosti. To se mu však nad jiné dařilo v útvarech menších, a nejvíce snad v povídce o milovaném Mozartovi, jejž Mörike, sám nehudebník, leč s velkým hudebním fondem v duši, nade všechny miloval a ctil. Samozřejmě tu vzdor realistickému (a částečně i historicky doložitelnému) jevišti i hercům — novela se vztahuje k jednomu ze čtyř Mozartových pobytů v Čechách — jde převážně o nespoutanou hru básnické obrazivosti, v níž si Mörike velkého skladatele poněkud přizpůsobuje: výsledkem je hravá, úsměvná próza, v níž arci v závěru nechybějí tóny tušeného Mozartova tragického konce. Leckterý puntičkářský muzikolog vznášel a vznáší nejednu námitku, nelze však nevidět, že na hřbitově německé (a nejen německé) literatury je dost hrobů, v nichž zetlely četné, byť historickým faktům bližší mozartovské povídky, romány i verše, a že jen dvě díla z pera německých tvůrců tu přežila dobu svého vzniku — démonické vidění Dona Juana, jež svěřil papíru E. T. A. Hoffmann — a uměřené, líbezné Mörikovo vyprávění o jednom Mozartově putování do Prahy.

Je-li prvořadým úkolem spisovatele v exilu podat svědectví, pak Jan Čep představuje modelový příklad. Po několikatýdenní mizérii v německých utečeneckých táborech se v Paříži pustí do psaní článků pro deník Le Monde. V sérii Úvah emigranta osvětluje únorové a poúnorové události v Československu, přičemž francouzskému čtenáři nabízí přímé svědectví intelektuála v emigraci. Čep brilantně zachycuje mechanismy totalitní moci a vykresluje "atmosféru nejistoty a úzkosti, lži a neupřímnosti", která v jeho vlasti zavládla po komunistickém převratu. Odhaluje zneužití mocenského postavení komunistickou stranou, podporovanou Sovětským svazem, a upozorňuje na ideologickou propagandu, která využívá polopravd a lží, manipulaci a cenzuru. Dále se zabývá vymýváním mozků školní mládeže a celé populace, a zdůrazňuje, že restriktivní zásahy zasahují i do soukromého života. Čep se také zaměřuje na perzekuci a likvidaci nepoddajných intelektuálů. Je pozoruhodné, jak pronikavě analyzoval konflikt mezi komunistickým režimem a katolickou církví, přičemž jeho závěry, i přes omezené a propagandou zkreslené materiály, se dnes jeví jako obdivuhodně přesné a srovnatelné se současným historickým bádáním.

Soubor drobných próz, které vznikly ve 30. a 40. letech a vyšly v útlém sešitku. Jsou to texty evokující staré fotografie. Dojmy a obrazy místy převažují nad dějovou linkou a je z nich znát Čepovo pevné ukotvení v hanácké rovině, kde se roku 1902 narodil a na kterou v méně šťastných dnech pařížského exilu stále vzpomínal. V hlavě se mu komíhaly obrazy: návsi pod sněhem, ospalých oken, bílých střech a náhle zelenající se hrušně, kývající zvolna listnatými haluzemi...

Něžná vyznání českého katolického spisovatele

Soubor povídek a novel J. Čepa, zapomenutého básníka, vášnivě uctívajícího slovo a jeho čistotu.

Povídková kniha obsahuje soubory: Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč (1931) Devatenáct próz této knihy o třech oddílech (Dvojí domov, Vigilie, Zeměžluč), je autorským průřezem Čepovy tvorby 20. a počátku 30. let. Oddíly Dvojí domov a Vigilie (církevní označení dne případně noci před význačným svátkem a bohoslužby tehdy konané) jsou výběrem z prvních autorových knih, třetí oddíl, který dal knize titul, obsahuje prózy nově tištěné.

Komedie se odehrává během americké války za nezávislost. Hrdina Dick je pohoršen náboženským pokrytectvím ostatních Američanů, a tak se připojí k ďáblovi. Pak ale Britové během britsko-americké války zajmou Dicka namísto faráře, jehož je hostem, a on neprotestuje. Během soudního zasedání tepe britskou justici a koncept trestu, nesympatizuje ani s generálem, jenž se stal vůči britskému impériu cynickým. Farář zatím shromáždí muže z okolí a soudní síň oblehne, poté si s hrdinou vymění role – Dick za něj převezme kazatelnu a farář se stává americkým kapitánem ve válce proti Britům.

Povídky: Letnice, Jakub Kratochvíl, Nedělní odpoledne

Kniha proslulého skotského spisovatele, bohéma a bouřliváka, jednoho z nejslavnějších anglicky píšících autorů vůbec. V době, kdy už kdekdo znal jeho díla jako povídkový cyklus Nové příběhy tisíce a jedné noci s nesmrtelnou povídkou Klub sebevrahů nebo Podivný případ dr. Jekkyla a pana Hyda, napsal historický román Černý šíp, jenž poprvé vyšel v roce 1888 a od jeho předchozí tvorby se v lecčem liší. Stevenson v něm vypráví dobrodružný příběh z války růží, a ačkoli chtěl knihou oslovit především mladé čtenáře, získal si svým Černým šípem i spoustu dospělých milovníků historické literatury. Příběh je totiž mistrovsky zasazen do dramatických časů druhé poloviny patnáctého století, kdy v Anglii zuří domácí válka. Verbují se pro ni i žoldnéři ve Francii a Švýcarech, ale o tom tahle knížka není. Vévodové z Yorku, ve znaku s rudou růží, si nárokují trůn na vládnoucí dynastii Lancasterů s růží bílou. A v oné krvavé a bezútěšné době se odehrává příběh mladého rytíře Richarda Sheltona.

Dva navazující romány, u nás vydány v nakladatelství Aventinum pod zastřešujícím názvem Odpadlík (1. díl: Přetvářka; 2. díl: Radost), obracejí na hlavu představu úspěšného a naplněného života. Abbé Cénabre, suverén, uznávaný literát a odborník na křesťanské mystiky, sám je "obíleným hrobem" a o životě s Bohem může hovořit právě jen teoreticky. Proti němu starý umírající kněz Chevance a jeho duchovní žačka Chantal, mladičká dívka ubíjená starostí o rozpadlou domácnost. Zdánlivě slabost a bezvýznamnost je plná skutečného života a síly, která není z tohoto světa.

Soubor povídek a novel J. Čepa, zapomenutého básníka, vášnivě uctívajícího slovo a jeho čistotu.