More about the book
Autorka Opožděných vzpomínek, narozená v roce 1930 do asimilované židovské rodiny, prožívá poklidný život v krásné Praze, který se však koncem třicátých let dramaticky mění. Nacistická okupace přináší rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku a deportace do Terezína a Osvětimi. V jedné větě shrnuje svůj život: „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti.“ Po přežití v extrémně obtížných podmínkách války se dostává do Východního Pruska, odkud je evakuována do SSSR. Zde ji adoptuje vojenský lékař, ale čeká ji život v nefunkční rodině, kde má suplovat „vlastní“ dceru. Následuje čtyřicet let v Sovětském svazu s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Autorka se vyrovnává s traumatem a skrývá své židovství, zatímco žije v bídě a strachu pod komunistickým režimem. Přesto prožívá soukromé štěstí s manželem a dětmi. Poutavě a věcně vypráví o třech tvářích 20. století a politických režimech, s obdivuhodnou vyrovnaností a bez sebelítosti, aby jednou její děti a vnuci – a možná i my – věděli.
Book purchase
Opožděné vzpomínky, Evelina Merová
- Language
- Released
- 2009
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Payment methods
We’re missing your review here.
- Title
- Opožděné vzpomínky
- Subtitle
- Životopis, který se nevešel na jednu stránku
- Language
- Czech
- Authors
- Evelina Merová
- Released
- 2009
- Format
- Paperback
- Pages
- 155
- ISBN10
- 8087029526
- ISBN13
- 9788087029527
- Series
- Tags
- Non-Fiction, Historical Themes, History, True Stories, Biographies, Czech Literature, Autobiographies & Memoirs, Military History, World War II, Jews, Holocaust, Soviet Union, Trauma, Concentration camps, Auschwitz (Concentration Camp), Jewish Women
- Rating
- 4.55 out of 5
- Description
- Autorka Opožděných vzpomínek, narozená v roce 1930 do asimilované židovské rodiny, prožívá poklidný život v krásné Praze, který se však koncem třicátých let dramaticky mění. Nacistická okupace přináší rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku a deportace do Terezína a Osvětimi. V jedné větě shrnuje svůj život: „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti.“ Po přežití v extrémně obtížných podmínkách války se dostává do Východního Pruska, odkud je evakuována do SSSR. Zde ji adoptuje vojenský lékař, ale čeká ji život v nefunkční rodině, kde má suplovat „vlastní“ dceru. Následuje čtyřicet let v Sovětském svazu s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Autorka se vyrovnává s traumatem a skrývá své židovství, zatímco žije v bídě a strachu pod komunistickým režimem. Přesto prožívá soukromé štěstí s manželem a dětmi. Poutavě a věcně vypráví o třech tvářích 20. století a politických režimech, s obdivuhodnou vyrovnaností a bez sebelítosti, aby jednou její děti a vnuci – a možná i my – věděli.