Měnová politika na Moravě za vlády Leopolda I. a jeho synů (1657–1740)

Po třicetileté válce si Morava sice oddechla od válečného běsnění, ale její obyvatele čekalo nové zatížení, a to v podobě velkých a častých daní. V měnové oblasti nebyla situace na Moravě jednoduchá. V obíhajícím oběživu byl všeobecný zmatek, který byl umocňován vnikáním cizí (většinou nehodnotné) mince, a vedl k vydávání velkého množství mincovních patentů, které hodnoty těchto platidel různým způsobem regulovaly. Jednalo se o úpravu jejich hodnoty v rámci dědičných rakouských zemí, v mnoha případech také o zákaz jejich oběhu. Touto drobnou mincí s velmi malým obsahem stříbra byla po třicetileté válce zaplavována celá země. Z širšího historického hlediska je doba od 2. poloviny 17. století do 1. poloviny 18. století složitým obdobím plným převratných změn nejenom v měnových záležitostech, ale také v zemské správě. Státní správa byla komplikovaná a těžkopádná se sílícími snahami o maximální centralizaci. Byrokracie začínala vládnout společnosti a aristokracii postupně nahrazovala úřednická šlechta plnící pouze zájmy panovníka a jeho dvora. Cílem předkládané publikace bylo zachytit a postihnout z mincovního a měnového pohledu situaci na Moravě v časovém období od konce třicetileté války do velké měnové reformy, která proběhla o sto let později v roce 1750. Reforma byla logickým vyústěním nepřehledné a bezvýchodné situace v měnových poměrech, která v této době panovala nejen na Moravě, ale v celé habsburské monarchii.