Ladislav Benyovszky Book order (chronological)

Více než dvě století se v Evropě formuje filozofické myšlení, které nevidí originální a autentické postavení člověka v produktivním, vše do sebe zahrnujícím přetváření přírody, nýbrž v tom, že člověka je zapotřebí, mají-li země, nebesa, božství i on sám dospívat v to, čím jsou. Čtyři studie zahrnuté do této malé knížky sledují myšlení J. W. Goetheho, J. G. Herdera a M. Heideggera, a usilují tak ve čtenáři probudit schopnost zaslechnout tento tichý hlas potřebnosti nepotřebného neustále přehlušovaný halasnou honbou za produktivitou.

Tradiční evropská filosofie, tzv. metafysika, vychází ze zdánlivě samozřejmého přesvědčení, že to vprostřed čeho člověk stojí a s čím se setkává, tzv. svět, je povahy celku vznikajících a zanikajících „věcí“, či „entit“. Až v druhé polovině dvacátého století se ve fenomenologické filosofii objevila myšlenka, že takovýto „celek toho, co je“ není ničím původním, nýbrž následným útvarem ustavujícího jej tzv. součtveří (Geviert), tzn. dění vzájemné soupatřičnosti čtyř vůči němu základnějších významových komponent země, nebes, božství a smrtelného člověka. Předkládaná monografie Obzor identifikuje jako exemplární výraz tohoto velkolepého dějství nepatrný fenomén obzoru (obzorníku) a jeho postupnou analýzou usiluje postavit čtenáři před oči původní podobu světa, v němž žijeme a umíráme.

Dopisy z izolace vznikaly v první polovině roku 2021, kdy byly z důvodu covidové pandemie uzavřeny veškeré školy a výuka se většinou odehrávala online, bez osobního kontaktu se studenty. Ladislav Benyovszky se pokusil zachovat vzájemnou blízkost, jež je nezbytná pro smysluplné předávání filosofické myšlenky, prostřednictvím osobních dopisů. Epistolární forma sdělení udržuje blízkost a vyzývá k odpovědi, která není kontaminována veřejným sdílením. Ve třinácti listech – každý poslán v den, kdy se dle původního univerzitního harmonogramu měla konat přednáška – je usilováno o jediné: dosáhnout toho, aby se myšlení filosofií doposud nezasaženého ad¬resáta stalo postupně vůči ní vnímavé...

Předkládaná kolektivní monografie seznamuje čtenáře se specifickým výsekem z německého filosofického promýšlení otázek spjatých s bohy, božstvím a jejich vztahem k člověku. Rámována je Schillerovou básní Řečtí bohové a může být vnímána jako představení úsilí myslet bohy a božství v počátcích vyvrcholení epochy jejich skrytí, mlčení či útěku, v počátcích vyvrcholení epochy noci světa (Weltnacht). Čtenář díky této knize může vhlédnout do „filosofické teologie“ Kantovy, Schleiermacherovy, Hegelovy, Schellingovy, Hölderlinovy a Heideggerovy.

Ročenku pro filosofii a fenomenologický výzkum (2018) uvádí rozsáhlejší anglicky psaná stať Filipa Horáčka o Synesiově listu o námořní plavbě roku 401, která po přípravné části zabývající se problematikou fikce a fakticity v tomto dopise ukazuje, jak „kulturně-kanonické texty“ pojímání jednak předcházejí, jednak směřují jeho reflexi. Rozsahově široká stať Martina Bojdy Racionalismus Zjevení: Soulad přírody a milosti podle Andrease Webera v Čechách vůbec poprvé podává informaci o tomto dnes i v Německu téměř zapomenutém představiteli fyzikotheologického myšlení, vyrovnávajícího se s Leibnizovým racionalismem. V kontextu fenomenologického uvažování o „jiném“ se pohybují stati Taťány Petříčkové a Richarda Ziky a úvahy Jaroslava Novotného, Josefa Kružíka, Matouše Kvapila a Filipa Timingeriu a jednotí (obecně vyjádřeno) výzkum motivu řeči v umění a myšlení.

Kniha přináší ve třinácti kapitolách pestrou paletu dialogů myslitelů evropské tradice s Lévinasovou expresivní fenomenologií jinakosti, zastoupenou v prvé řadě knihou Totalita a nekonečno. Společným cílem statí je přispět k reflexi a dalšímu rozvíjení Lévinasovy filosofie, která je koncipována jako radikální polemika se zásadními proudy evropské filosofické tradice. Protože Lévinas své myšlení rozvíjí jako konfrontaci, která vytváří ostré polarity, je čtenář jeho díla stavěn před otázku, nakolik je filosoficky oprávněná a nosná. Odpověď na tuto otázku, která je společným úběžníkem této publikace, má proto podobu dialogických statí, v nichž je Lévinas nově konfrontován s mysliteli, kteří jeho stanovisko významně ovlivnili, stejně jako s těmi, kteří, ač bez přímého vlivu, promýšlejí tatáž témata z odlišných východisek. V knize proto nechybí konfrontace s Hegelovým pojetím vztahu k druhému, Kantovou ideou autonomie, Heideggerovým rozvrhem fundamentální ontologie či Husserlovou fenomenologií. Na druhé straně jsou do ní zařazeny také rozhovory s mysliteli, kteří s Lévinasem sdílejí motivy, jakými jsou tělesnost (Patočka) či vztahová existence vůči druhému (Sartre, Merleau-Ponty) a vůči Bohu (Keirkegaard, Buber). Nechybí rovněž téma myšlení diference a negace (Derrida, Adorno), motiv zranitelnosti (Butler), smrtelnosti a vztahu k jazyku (Blanchot).

České slovo „svět“ znamenalo původně „světlo“ a „svit“ patří ke slovesu „svítit“. Slovo „světasvit“ vyslovuje proto znovu svět v jeho počátečním významu, vyslovuje ten svět, v němž žijeme a umíráme, ten, který je překryt a zastřen určeními vesmír a kosmos. Světasvit je něco jiného než vesmír, svět myšlený a vyslovený jako celek, něco jiného než kosmos, svět myšlený a vyslovený jako řád

V centru Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum pro rok 2016 stojí obsáhlejší studie Roberta Kanócze, která je pozoruhodnou diskusí možností a dosahu nejzákladnějších ontologických východisek, a zároveň nárysem vlastního filosofického stanoviska autora. „Varia“ v podobě zásadnějších reflexí připomínají 40. výročí úmrtí Martina Heideggera a především v Čechách téměř opomenuté 150. výročí narození Romaina Rollanda. Stati, konferenční a studentské texty jsou dokladem fenomenologické výzkumné a pedagogické práce na FHS UK v roce 2016.

Jádrem pátého svazku Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum (2015) je reflexe prof. Kennetha Maly nad problematikou Heideggerových Beiträge (1936/38). Reflexe však nesleduje jen základní obsahové problémy tohoto dnes již slavného torza. Vzhledem k tomu, že prof. Maly je překladatelem tohoto díla do angličtiny, reflexe seznamuje i s nelehkými problémy překladatelskými Studie jsou věnovány fenomenologii architektury: Marie Pětová zkoumá hlouběji a aktuálněji než je obvyklé Heideggerův koncept souvislosti bydlení (Wohnen) a stavění (Bauen) a Jiří Tourek podává komplexnější pohled na dílo Norberga Schulze, jehož teorii známe zpravidla jen v podobě zachycené knihou Genius loci. Ročenku uzavírá soubor statí (J. Kružík, L. Benyovszky, T. Holeček, V. Jílek, O. Váša) spjatých s problematikou vztahu řeči a básnického, resp. uměleckého díla.

Filosofie se rodí v dialogu a pouze v něm zůstává nadále živá. Klást otázky patří k základnímu étosu opravdové filosofické práce, která se nesmí zastavit před žádnou autoritou. Klást filosofické otázky Martinu Heideggerovi se často však redukuje na (vposled oprávněné) morální a politické ostouzení, obviňování a odmítání bez samotného zabývání se záležitostí jeho myšlení. Nicméně politické pohoršení tak při vší legitimnosti mnohdy slouží pouze jako alibismus maskující skutečnou neochotu či neschopnost zabývat se jeho náročným, a přeci přínosným filosofováním. Když je Heideggerovo myšlení poctivě a kriticky dotazováno „sine ira et studio“, ukazuje se jako produktivní a inspirativní. Mezinárodní kolektiv autorů představuje nové perspektivy, ze kterých recentní badatelský zájem pohlíží na konkrétní aspekty Heideggerova myšlení. Autory jednotlivých kapitol uvádějících Heideggerovo myšlení do konkrétních forem dialogu jednak s jinými dějinnými autoritami, jednak speciálně s novověkou (přírodo)vědou, jsou Ladislav Benyovszky, Jana Kružíková, Jakub Marek, Aleš Novák, Peter Trawny a Holger Zaborowski.

J. Novotný sleduje v první studii místo, pojetí a především založení naladění ve fundamentální ontologii. Usiluje o pochopení a vyložení toho, co je zde míněno naladěním jako takovým a jak náleží do celku výkladu lidského pobytu (Dasein). Pokouší se přitom domyslet a dovést do krajnosti jisté ohledy tohoto motivu, a to zvláště v souvislosti s řečí, konečností a časovostí. Ve druhé studii sleduje M. Pětová na základě Heideggerovy programové přednášky Vom Wesen der Wahrheit proměnu chápání naladění v souvislosti s koncepcí existence na bázi neskrytosti (ALÉTHEIA). Ve třetí studii rozvíjí L. Benyovszky motiv „posvátného bolu“ (heilige Schmerz), jímž fundamentálně-ontologická analýza naladění přerůstá v explicitní myšlení neskrytosti.

Myslitelská cesta Martina Heideggera vyústila v přesvědčení, že úkolem filosofie v „nynějším stavu světa“ může být jen snaha o pochopení a interpretaci světa jako tkaniva čtyř vláken: Země, Nebes, Božství a Smrtelných. Takto myšlen, odkrývá se svět člověku jako událost neskrytosti (ALETHEIA), a nikoli již jako „celek toho, co jest“, nebo jako „skutečnost“, jak explicitně či implicitně předpokládala dosavadní, proto metafysická filosofie. Zčásti objasnit tento, vzdor starobylosti inspirací radikálně nový pohled na svět, zčásti pak vykonat první kroky na takto získané půdě, to je základním úkolem úvah, nesoucích souhrnný titul Cesty k neskrytosti.

Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum je novou publikační platformou živého bádání v oblasti české a slovenské filosofie. Autory druhého svazku jsou Ladislav Benyovszky, Tomáš Holeček, Jakub Marek, Aleš Novák, Jaroslav Novotný a Václav Zajíc. Ve svých příspěvcích pokaždé jinak, ale vždy konkrétně dokáží odpovídat na otázky zkoumající živost, životaschopnost, a tedy poctivost dané filosofické pozice, tematizace a práce.

Ve třetím díle studií Časovost a smrtelnost jsou předloženy tři vhledy do Heideggerovy myšlenkové cesty. V prvním se obšírně sleduje a interpretuje Heideggerův pokus o dopracování problematiky Bytí a času (1927) v jeho přednáškách Základní problémy fenomenologie (1927). Zde však Heideggerova fundamentální ontologie začíná narážet na své vlastní meze, což posléze vede k postupné proměně Heideggerova přístupu k otázce souvislosti času a bytí. První výraznou podobu proměny Heideggerova myšlení pak sleduje v základních rysech druhý překládaný vhled, který vychází z Heideggerových Příspěvků k fi losofi i (1936). Třetí vhled pak na základě Heideggerových textů konce 30. a ze 40. let 20. století důsledně interpretuje dosah tohoto jinak promýšleného vztahu bytí a času pro porozumění lidské smrtelnosti a počáteční zřejmosti.

Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum je novou publikační platformou živého bádání v oblasti české a slovenské filosofie. Autory prvního svazku, který se koncentruje kolem problematiky časovosti lidské existence, jsou Ladislav Benyovszky, Tomáš Holeček, Klement Mitterpach, Aleš Novák, Jaroslav Novotný, Marie Pětová, Václav Zajíc a Richard Zika. Ve svých příspěvcích promýšlejí buď v historickém kontextu (Anaximandros, Aristotelés, Liber de Causis, Descartes, Hölderlin, Heidegger) nebo svébytně souvislost času a řeči, času a jednání, časovosti a přírody, vědomí času a vnímání prostoru. Pozoruhodné jsou především originální deskripce jednak fenoménu čekání a jednak proměn významu při vnímání prostoru v situacích, kdy takzvaně máme, nebo nemáme čas.

Patočkův esej Nadcivilizace a její vnitřní konflikt, vzniklý pravděpodobně v padesátých letech 20. století, patří mezi jeho nejvýznamnější a nejaktuálnější texty. Zaujímá jedno z předních míst mezi filosofickými diagnózami doby a spadá do málo prozkoumané fáze jeho filosofické tvorby. Patočka se snaží porozumět komunismu, přičemž jeho argumentace vychází z krize, která se měla prohlubovat až do zhroucení komunistických režimů ve východní Evropě. Tato krize vyvolala reakce marxistického revizionismu v regionu a názory západních liberálů, od nichž se Patočka kriticky distancuje. Koncept nadcivilizace reaguje na historickou zkušenost a navazuje na argumentaci z jeho prvních významnějších prací. Monografie, vzniklá na základě konference v Lipnici v červnu 2009, zkoumá esej ze tří úhlů pohledu. První část se věnuje pojmu a problematice nadcivilizace (Johann P. Arnason, Ilja Šrubař, Marek Skovajsa). Druhá část se zaměřuje na filosofické souvislosti konceptu (Hynek Janoušek, Ivan Chvatík, Václav Bělohradský, Martin Ritter). Třetí část obsahuje stati Karla Müllera, Jiřího Tourka, Milana Hanyše, Zdeňka Pince a Jana Bouzka, které zkoumají historické perspektivy konceptu nadcivilizace.

Čas, časovost a smrtelnost příslušejí k základním konstitutivním určením lidství a přiměřeně tomu mají i své místo v tradici západního metafysického myšlení, ze kterého vyrůstá i náš dnešek určovaný vědou a technikou. K základní fenomenální bázi časovosti, smrtelnosti a dalších souvisejících fenoménů se koncentrují studie obsažené v této publikaci. Jejich záměrem je ukázat v různém zohlednění základní konstituci těchto fenoménů a jejich roli v utváření porozumění tomu, co to znamená být člověkem. Artikulují se zde základní struktury tohoto fenomenálního pole, a to jak způsobem dalšího vlastního rozvíjení některých již provedených a přejatých analýz a úvah, tak způsobem interpretačního rozkrytí vybraných tradičních koncepcí sledované problematiky.

Široce koncipovaná vysokoškolská učebnice filosofie. V pěti oddílech podává čtenáři přehled o základních tématech evropské filosofie a konkrétních způsobech jejich zpracování. Sleduje interpretace bytí, přírody, člověka, boha a zkušenosti.

Původní studie věnovaná jednomu ze soudobých vlivných pokusů o filosofickou interpretaci času - myšlení bytí u Matina Heideggera. Prostřednictvím obnoveného promýšlení některých tradičních témat (fysis, energeia, causa...) usiluje o charakteristiku původního významu času jakožto extatické temporality a těchto témat samotných jakožto charakteristik jejích obměn.

Studie zkoumá pojetí problematiky bytí v Hegelově filozofickém systému.

Kniha podává ucelený úvodní přehled o problematice a povaze západoevropského filosofování. Filosofická propedeutika je rozvržena do dvou svazků a je zamýšlena jako úvod do vysokoškolského studia filosofie.