Beton

Hlavní hrdina Rudolf se celé desetiletí chystá napsat vědeckou práci o skladateli Felixi Mendelssohnovi-Bartholdym. V napsání první věty mu brání sestřina návštěva – a po jejím odjezdu zase nesmírný strach, že by se mohla vrátit. Pro Rudolfa představuje sestra tu nejnepřátelštější bytost: už jen pomyšlení na ni v něm ubíjí veškeré myšlení. On pohrdá jejími nestydatými obchody, ona jeho fantazií. Jemu jsou odporné její úspěchy, jí jeho neúspěšnost. Rudolf se pak vydává na Mallorku, kde je konfrontován s nešťastným osudem mladé Anny Härdtlové a jejího muže, který skončil sebevraždou na betonu palmského hotelu, a posléze i s jejím koncem, kdy sama neunesla tíži osudu a spáchala sebevraždu. Oba potom byli – jak je na Mallorce zvykem – zabetonováni do malé krypty, téměř bezejmenní, odváti neúprosným během nepříznivých okolností za hranice svých životů, aniž na tom nesli sebemenší vinu.Na relativně malé ploše Bernhard ilustruje své přesvědčení o neodvratném zanikání civilizace, o nemilosrdné zhoubě, již si lidstvo samo připravuje. Rudolfova neschopnost cokoli pozitivního napsat koresponduje se stavem okolního světa, který vše pozitivní zabíjí. Výstižně charakterizuje lidskou omezenost a sobeckost na straně jedné a nemožnost ubránit se zlobě a slepotě světa na straně druhé.